Hltan (pharynx) je trubice nálevkovitého tvaru, komunikující se otvory v přední stěně s nosní a ústní dutinou. Hltan je zavěšen na lebeční spodině a v úrovni prstencové chrupavky hrtanu přechází do trubicovitého jícnu. Hranici mezi nosní a ústní částí hltanu tvoří měkké patro.
Měkké patro je svalová a vazivová horizontální destička, která navazuje na tvrdé (kostěné) patro, oddělující nosní a ústní dutinu. (Tvrdé patro tvoří výběžky horní čelisti a kosti patrové.) Ze zadního okraje měkkého patra vybíhá kuželovitý výčnělek - čípek.
Podle vztahu hltanu k nosní a ústní dutině a k hrtanu, rozeznáváme: nosohltan, ústní část hltanu a dolní neboli hrtanový úsek hltanu.
Svaly měkkého patra svým pohybem mění tvar a velikost přechodu ústní dutiny do hltanu, tzv. hltanové úžiny. Účastní se též tvorby patrových hlásek (h,ch,k,g), a svým stahem vytvářejí v dutině ústní podtlak nutný pro sání.
Nosohltan (nasopharynx) je nejširší částí hltanu. Nosní dutina ústí do nosohltanu širokými otvory - choanami. V boční stěně nosohltanu jsou štěrbinovitá ústí Eustachových trubic, spojující nosohltan se středoušní dutinou. Eustachovy trubice vyrovnávají ve středouší tlak vzduchu.
Středoušní dutina je zvenčí zcela uzavřena bubínkem, takže změny tlaku vzduchu, např. při změnách nadmořské výšky, je možné vyrovnávat pouze ventilací do hltanu. Nestačí-li Eustachovy trubice tyto změny vyrovnat nebo se po zánětech jejich ústí slepí, omezí se pohyb sluchových kůstek a vzniká nedoslýchavost.
V blízkosti vyústění středoušní trubice jsou ve stěně nosohltanu nakupeny mízní tkáně, tvořící tzv. nosní mandli (tonsilla pharyngea). Při zbytnění působí nosní mandle dýchací,sluchové a řečové obtíže.
Ústní část hltanu je otevřena do ústní dutiny. Vstup do této části hltanu je ohraničen kořenem jazyka a měkkým patrem. Od patra k jazyku jdou dva svalové oblouky, mezi kterými je trojúhelníková prohlubeň.
Dno prohlubně vyplňuje patrová mandle (tonsilla palatina). Patrová mandle je tvořená stejnou mízní tkání jako nosní mandle. Její povrch kryje sliznice, přecházející na mandli z patra a z patrohltanových oblouků. Sliznice vystýlá i hluboké prohlubně na povrchu mandle, ve kterých se snadno zachycují choroboplodné zárodky.
Patrové a nosní tonsily tvoří společně s mízní tkání, která je v podslizničním vazivu celého hltanu, obranný systém umístěný při začátku trávicí trubice, tedy v místě se zvýšenou možností nákazy z infikované potravy a vzduchu.
Mízní tkáň tonsil sice organismus chrání, ale může se stát i zdrojem chronické infekce, nedokáže-li úplně zlikvidovat choroboplodné zárodky. Odstranění patrových mandlí není tedy bez určitého nebezpečí, protože vynětím plátů mízní tkáně v oblasti hltanu ztrácí organismus část přirozené ochranné bariéry.
Hrtanový úsek hltanu je nejkratší, trubicovitou částí hltanu. Na rozhraní ústní a hrtanové části hltanu se kříží dýchací a polykací cesty. Hrtan leží před hltanem a je při polykání uzavřen hrtanovou příklopkou. Příklopka se otevírá pouze při dýchání.
Stěna hltanu má typickou stavbu trávicí trubice, která byla popsána v předchozím textu. Příčně pruhovaná svalovina hltanu vytváří systém nálevkovitých svěračů a zdvihačů, uplatňujících se při polykání.
Polykání je složitý reflexní děj, který se vybavuje dotykem sousta (velikostí asi 5 ml) s patrovými oblouky a s kořenem jazyka. Celý reflex je řízen z prodloužené míchy. V první fázi polykání se uzavře příklopka hrtanu a potrava je stahem svalů jazyka, patra a hltanu oddělena. Ve druhé polykací fázi je sousto posunuto do ústní části hltanu a pak dále do jícnu.
