svalovina na koncové části žlučovodů
dvanáctníková papila
hlava pankreatu
svalovina na koncové části vývodu slinivky břišní
Tenké střevo je 3 - 5 metrů dlouhá trubice, zprohýbaná do kliček. Jednotlivé oddíly tenkého střeva: duodenum, jejunum a ileum v sebe plynule přecházejí.
Do duodena ústí vývod žlučových cest a vývody slinivky břišní. Obě žlázy ústí na malé vyvýšenině (bradavce), ležící na zadní stěně duodena. Dvanáctníková papila, (tzv. Vaterská papila) je podmíněna svalovým svěračem, který uzavírá ústí vývodů obou žláz. (Obr. 10. 7.)
Od obecné stavby trávicí trubice se stěna tenkého střeva liší některými stavebními a funkčními detaily. Vnitřní povrch tenkého střeva na kterém dochází ke štěpení a vstřebávání většiny látek obsažených v potravě, je mnohonásobně zvětšen slizničními řasami a paličkovitými výběžky (klky). V prvé části tenkého střeva, tj. v duodenu a v části jejuna, jsou kruhové a poloměsíčité řasy, které střevním obsahem otáčejí a zajišťují jeho dokonalé promíchání. V této části střeva dochází k hlavnímu štěpení živin. V druhé části tenkého střeva se řasy snižují a převažuje zde již resorpce štěpených látek do krevního a lymfatického oběhu.
Typickým útvarem sliznice tenkého střeva (kromě dvanáctníku) jsou klky (villi). Jde o paličkovité výběžky slznice, na kterých se vstřebané aminokyseliny, jednoduché cukry, rozštěpené tuky a vitamíny transportují přes epitelové buňky do krevního, hlavně žilního oběhu, kterým se dostávají do jater. (Obr. 10. 8.)
Plocha klků je obrovská - asi 40 m2 . Jako celá sliznice tenkého střeva, mají i klky na svém povrchu jednovrstevný resorpční epitelem. Podslizniční vazivová vrstva klku je prostoupena cévními kapilárami, které zde tvoří mohutné pleteně. (Poměr plochy kapilár k ploše klku je 8 : 100) V ose klku probíhá slepě začínající mízní kapilára, do které se vstřebává asi 60 % resorbovaných tuků. Pro resorpci látek ve střevě mají velký význam pohyby klků, které se účinkem hladké svaloviny smršťují a "vymačkávají" krev a lymfu protékající klkem do odvodných cév. Napomáhají tak rychlejší cirkulaci v klku. V řídkém podslizničním vazivu tenkého střeva jsou také uloženy uzlíky a pláty mízní tkáně.
Ohromné množství žláz, uložených ve sliznici všech úseků tenkého střeva, produkuje střevní šťávu obsahující řadu enzymů a množství hlenovité tekutiny povlékající sliznici střeva. V úseku duodena chrání tento hlen stěnu střeva před účinkem žaludeční kyseliny chlorovodíkové. Střevní šťáva je i slabě zásaditá a přispívá tak k neutralizaci kyselé tráveniny přicházející ze žaludku.
Většina enzymů se do tenkého střeva dostává v pankreatické šťávě, tj. do duodena. Proto má také duodenum v trávicí trubici klíčové postavení.V duodenu je také účinkem žluči emulgován tuk, který pouze v emulgovaném (rozptýleném) stavu může být aktivně štěpen pankreatickými lipázami.Vlastní střevní šťáva produkovaná střevními žlázkami, obsahuje enzymy štěpící bílkoviny na aminokyseliny; lipázy, rozkládající tuky na glycerol a mastné kyseliny a amylázy, které rozloží cukernaté látky na nejjednodušší snadno vstřebatelné cukry. Střevní šťáva prakticky dokončuje štěpení bílkovin, cukrů a tuků. Střevní šťávy se tvoří 1 - 3 litry denně. Její produkce je řízena reflexně - podobně jako tvorba slin a žaludeční šťávy.
V místě vyústění ilea do tlustého střeva je slizniční ileocekální chlopeň, která uzavírá průchod mezi tenkým a tlustým střevem. Chlopeň se otvírá pouze tehdy, když je obsah tenkého střeva dostatečně natráven. Prostupnost ileocekálního ústí je jednorázově poměrně malá - cca 2 ml, a na uzávěru průchodu z ilea do tlustého střeva se zřejmě podílí celý koncový úsek ilea.
Hladká svalovina tenkého střeva je upravena do dvou vrstev: vnitřní cirkulární a zevní podélné. Rytmickými kontrakcemi obou svalových vrstev vznikají peristaltické a kývavé pohyby trubice tenkého střeva. Peristaltické stahy cirkulární svaloviny mají charakter postupných vln a umožňují proto posun střevního obsahu. Za jednu minutu proběhne asi deset peristaltických vln. Kývavé pohyby krátkých úseků střev slouží k promíchávání tráveniny se střevní šťávou. Zrychlená peristaltika vyvolává rychlý průchod potravy a v důsledku toho vzniká průjem. Zpomalení až zástava pohybu střevní trubice vede naopak zácpě nebo k těžké poruše - střevní neprůchodnosti.