Vejcovody (tubae uterinae)
Vejcovody jsou trubice volně zavěšené v peritoneální řase na boční stěně pánve. Vejcovody jsou dlouhé asi 13 cm. Trubice tvoří spolu s vaječníky, tzv. děložní adnexa. (Obr. 13. 7.)
Vnitřní ústí vejcovodů je volně otevřeno do břišní dutiny, která je tak u ženy spojena přes vejcovody, dělohu a pochvu s povrchem těla. Anatomická možnost tohoto spojení je za normálních okolností u dospělých žen silně omezena hlenovými zátkami, a do prvního pohlavního styku i slizniční řasou neúplně uzavírající poševní vchod - hymenem.
Vnitřní ( břišní) ústí vejcovodů je opatřeno pohyblivými řasami, které se při ovulaci přikládají k povrchu vaječníku a chapadlovitě obemykají uvolněné vajíčko, které je s malým množstvím tekutiny splaveno od ústí vejcovodů. Druhý konec vejcovodů ústí do dělohy v místě tzv. děložních rohů.
Stěna vejcovodu je tvořena spirálně uspořádanou hladkou svalovinou, která svým rytmickým smršťováním posouvá vajíčko směrem od vaječníku do dělohy. Vnitřní povrch vejcovodů je pokryt sliznicí, jejíž buňky jsou opatřeny řasinkami kmitajícími směrem do dělohy. Pohyb řasinek usnadňuje pohyb vajíčka vejcovodem.
Vejcovod má především transportní funkce.
Z vaječníku uvolněné vajíčko je vejcovodem zachyceno a posunováno do dělohy. Jsou-li ve vejcovodu spermie, dojde k oplození vajíčka a vajíčko se začne ještě ve vejcovodu dělit. K oplození vajíčka a k začátku vývoje zárodku tedy dochází ve vejcovodech. Do dělohy již přichází ve stadiu několika desítek buněk. Není-li vajíčko ve vejcovodu oplozeno - zaniká, a je vstřebáno buď sliznicí vejcovodu nebo dělohy.
Děloha (uterus)
Děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru, uložený pod středem dutiny malé pánve, mezi močovým měchýřem a konečníkem. Horní část dělohy je pokryta pobřišnicí a střední a dolní partie obaluje pánevní vazivo. Děloha se skládá z děložního těla (corpus uteri), děložního dna (fundus uteri) s rohy a z krčku (cervix uteri), na který se upíná pochva. Uvnitř dělohy je štěrbinovitá dutina spojená v děložních rozích s oběma vejcovody. Dutina dělohy ústí do pochvy. U netěhotné ženy je celá děložní dutina velmi úzká a přední a zadní děložní stěny na sebe naléhají.
Děložní stěna má tři vrstvy. (Obr. 13. 8.)
Pochva (vagina)
Pochva spojuje děložní dutinu se zevními pohlavními orgány. Pochva je svalová trubice, která se připíná k děložnímu krčku. Poševní stěny obkružují děložní krček a vytvářejí kolem krčku tzv. poševní klenby. Mezi pochvou a stydkou sponou probíhá močová trubice. Za pochvou leží konečník. V okolí pochvy je řídké vazivo umožňující značnou roztažitelnost pochvy při porodu. Poševní sliznice je kryta vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který v oblasti děložního čípku přechází v epitel vystýlající dělohu (endometrium). (V místě přechodu obou epitelů vznikají časté buněčné nepravidelnosti se sklonem k vzniku zhoubných nádorů.) (Viz Obr. 13. 8.)
Poševní sliznice je sice bez žlázek, ale je povlečena vrstvičkou hlenu, který produkují žlázy děložního krčku. Sliznice prodělává změny, podle kterých lze stanovit fázi menstruačního cyklu děložní sliznice. (Této skutečnosti se využívá při vyšetřování poruch menstruačního cyklu). Hlen spolu s oloupanými buňkami sliznice tvoří bělavý sekret, který je štěpen mikrorganismy žijícími na poševní sliznici, až na mléčnou kyselinu, která vytváří v pochvě kyselé prostředí. Kyselá reakce poševního hlenu je ochranou proti choroboplodným zárodkům, pronikajícím do pochvy přes zevní pohlavní orgány. Vchod do pochvy je uzavřen slizniční řasou, která před prvním pohlavním stykem téměř uzavírá poševní vchod. Tato řasa - panenská blána (hymen) má individuálně různou tuhost, velikost i tvar, který je daný především velikostí a tvarem otvoru, kterým v závěru menstruačního cyklu odtéká z dělohy krev se zbytky děložní sliznice. Při prvním pohlavním styku se hymen trhá a po prvním porodu celá řasa prakticky mizí. (Vyšetřování stavby a tvaru hymenu má význam v soudním lékařství.)
