Jeden hormon obvykle působí různými mechanismy, které se doplňují a kombinují. Neplatí vztah: jeden účinek - jeden hormon. Jeden hormon proto může mít řadu účinků. Účinek některých hormonů se také mění s věkem. Mechanismus účinku hormonů můžeme velmi zjednodušeně shrnout takto:
Obecně lze říci, že hormony ovlivňují klíčová místa látkové výměny buněk a tkání.
Samostatným typem hormonů jsou látky tvořené rozptýlenými buňkami ve stěnách některých orgánů (např. ve stěně střevní). Tyto hormony nemají jednotnou chemickou strukturu, jsou přenášeny krví nebo tkáňovou tekutinou a mají účinek i na poměrně vzdálené orgány.
Těmto hormonům říkáme tkáňové hormony. Mezi tkáňové hormony patří především látky vznikající ve stěně trávicí trubice, v ledvinách, ale i v centrálním nervovém systému.
Vztah mezi nervovým a látkovým řízením je obecně velmi těsný. Některé části centrálního nervového systému mají přímo endokrinní funkce - tvoří hormony uvolňované do oběhu.
Humorální, chemický mechanismus zprostředkovává i přenos nervových impulzů. Např. na koncích autonomních nervů se uvolňují látky totožné s hormony (noradrenalin), které vyvolávají smrštění buněk hladké svaloviny.
Vztah nervového a endokrinního systému je oboustranný. Řada hormonů ovlivňuje činnost centrálního nervového systému (hormony štítné žlázy, pohlavní hormony aj.), a některé žlázy s vnitřní sekrecí jsou naopak přímo řízeny nervy (dřeň nadledvin).
V řízení žláz s vnitřní sekrecí se významně uplatňuje zpětná vazba. Například produkce hormonu do krevního oběhu ovlivňuje zpětnovazebným mechanismem činnost vlastní žlázy. (Brzdí nebo naopak podporuje tvorbu hormonu ve žláze.)
