Periferní (obvodové) nervy jsou svazky nervových výběžků (nervových vláken), buněk uložených v míše, mozkovém kmeni a v uzlíčcích (míšních gangliích) ležících v těsném sousedství míchy. Můžeme také říci, že nervy jsou složeny z axonů a dendritů. V nervu je několik stovek až několik desítek tisíc vláken. Jednotlivá vlákna jsou vzájemně spojena vazivem, které je i na povrchu svazku, kde vytváří vazivový obal nervu. Ve vazivu uvnitř nervů i v nervových obalech probíhají cévy zásobující nervy.
Podle typů vláken (a tedy směru vedení vzruchů) v nervu obsažených, rozlišujeme:
Naprostá většina nervů je smíšeného typu. Znamená to, že nervy obsahují vlákna senzitivní, motorická i autonomní.
Jak již bylo řečeno, jsou nervová vlákna vlastně výběžky nervových buněk, které jsou uloženy v míše, v míšních gangliích a v mozkovém kmeni. Svazky nervových vláken vystupujících z míchy a míšních ganglií nazýváme míšní nervy; vlákna vystupující z mozkového kmene jsou hlavové nervy. Mezi oběma druhy periferních nervů nejsou z obecného hlediska jejich stavby žádné podstatné rozdíly.
Autonomní (vegetativní) nervy jsou tvořeny výběžky (vlákny), které mají svou buňku v centrálním nervovém systému (stejně jako nervy míšní a hlavové), ale výběžky těchto buněk nekončí přímo u buněk hladkého svalstva, ale napojují se (synapsí) na další neurony, a teprve poslední neuron končí u buněk hladké svaloviny nebo na povrchu žlázových buněk. Inervace hladké svaloviny a žláz je proto víceneuronová. Autonomní nervový systém je proto mnohoneuronový motorický systém hladké svaloviny.
Řekneme-li, že nějaké vlákno (nerv) inervuje sval, myslíme tím obvykle motorickou inervaci. Pojem "motorická inervace" vyjadřuje zároveň i směr, kterým se šíří nervový vzruch v nervu. Má-li dojít ke smrštění kosterního svalu, musí vzruch projít z těla posledního neuronu axonem až na nervosvalovou ploténku, kde vyvolá elektrochemické změny vedoucí ke kontrakci svalu.
Motorický vzruch jde tedy od centra na periferii - odstředivě, eferentně. Názvy: motorický, hybný, eferentní a odstředivý můžeme v tomto případě zjednodušeně považovat za synonyma.
Senzitivní inervace zajišťuje informaci centra o změnách na periferii. Senzitivní, cítivý je proto totéž jako dostředivý, aferentní. Senzitivní podněty jsou vedeny dendrity do těl nervových buněk - např. od receptorů.
Jedno vlákno vede vzruch vždy pouze jedním směrem! Buď z centra do periferie nebo z periferie do centra. Úplné přetětí míšních nebo hlavových nervů vede proto k přerušení všech tří typů vláken. V postižené inervační oblasti jsou proto vyřazeny z funkce kosterní svaly (neschopnost pohybu), mizí citlivost kůže (není vnímán dotyk, bolest a jiné počitky), a dochází i k poruchám prokrvení dané krajiny (přerušení autonomní inervace hladké svaloviny cév).
V předchozím textu jsou různými slovy a z různých hledisek objasňovány a postupně rozšiřovány v podstatě dvě informace: v periferních nervech jsou tři druhy nervových vláken a dvojí směr vedení vzruchů. U periferních nervů je uspořádání vláken a směr vedení dobře demonstrovatelný. Pochopení stavby periferních nervů a směru vedení různými typy vláken je předpokladem pro chápání složitějších vztahů v centrálním nervovém systému.