Základní vlastností nervové tkáně je dráždivost, tj. schopnost odpovídat na podněty. Neurony jsou struktury, na kterých vzruchy nejen vznikají, ale kterými jsou také vedeny.
Podráždění neuronového výběžku (dendritu) nebo přímo těla buňky vede k rychlému přestupu sodíku do neuronu a výstupu draslíku na povrch. Přesun iontů je provázen výkyvem elektrického napětí, které se jako vzruch dále šíří neuronem. Po proběhnutí vzruchu je sodík opět "vypumpován" na povrch neuronu a draslík se vrací dovnitř. Nové podráždění nebo opakovaní původního podnětu vede k opětovnému přesunu iontů a k vytvoření dalšího vzruchu. Vzhledem k uvedenému mechanismu vzniku vzruchů, potřebují neurony a tedy i nervy určitou dobu, aby se znovu připravily na nové podráždění. V této době (2 - 3 tisíciny sekundy) nelze nervy podráždit sebesilnějším podnětem.
Aby v nervu vznikl vzruch, musí podráždění dosáhnout tzv. prahové hodnoty.
Vzruch může být vybaven podnětem, který přivádí jiný neuron, případně vzniká v receptoru, kde se na nervový vzruch přeměňuje mechanická, chemická nebo tepelná energie působící z vnějšího nebo vnitřního prostředí. Uměle s e vzruchy nejčastěji vybavují elektrickým drážděním.
Senzitivní vlákna vedou rychlostí pouze 30 - 50 m za sekundu, a autonomní nervy jen 1 - 20 m za sekundu.