Kůže, která tvoří vnější povrch těla představuje velký recepční orgán, drážděný podněty z vnějšího prostředí.

Receptory kůže vnímáme čtyři typy podnětů: mechanické (dotyk - tlak, vibrace a lechtání), tepelné a bolestivé. Jsou ale i jiné kvality, které můžeme vnímat kožním povrchem. Poznáváme hladké a drsné předměty, jejich tvrdost a prostorový tvar. Rozeznáváme vlhkost nebo sucho. Všechny tyto kvality vznikají kombinací některých ze čtyř hlavních počitků.

Kožní receptory leží hlavně kolem tzv. citlivých bodů v hustotě: 2 tepelné, 13 chladových, 25 dotykových a 200 bolestivých receptorů na 1 cm2 kůže.

• Mechanické podněty (dotyk, tlak) zprostředkují nejrozmanitější tělíska např. Merkelovy terče a Ruffiniho tělíska. Na vibrace jsou citlivá Vater - Paciniho tělíska a lechtání (pomalý pohyb po kůži) zachycují volná nervová zakončení.
• Tepelné podněty zaznamenávají specifické tepelné a chladové receptory. Jde o nemyelinizovaná a myelinizovaná nervová vlákna ležící v pokožce a ve svrchních vrstvách škáry. Existují i nespecifické receptory, které reagují na bolestivé teplo a chlad.
• Bolest je nepříjemný prožitek, který má mezi ostatními vjemy zcela mimořádný význam. Bolest je signálem poruchy funkce u všech složitějších organismů. (O existenci bolesti u nižších živočichů není nic známo.) V medicíně je bolest důležitým průvodním jevem poškození organismu - onemocnění. Bolest chrání organismus před větším poškozením. Nevzniká na určitý specificky "bolestivý" podnět. Může být vyvolána chladovým, tepelným, chemickým, tlakovým i elektrickým drážděním.

Receptory pro vnímání bolesti jsou tzv." volná nervová zakončení" - myelinizovaná i nemyelinizovaná vlákna, která se keříčkovitě větví mezi buňkami kůže, ve svalech a kloubních pouzdrech i ve stěně trávicí trubice, srdce a cév.

Je pouze několik tkání a orgánů, které nemají nervová vlákna pro vedení bolesti a které proto "nebolí". Jde o kostní tkáň, chrupavky, tkáň nervového systému, některé tkáně oka i některé buněčné orgány - játra a ledviny - pokud bolest nevychází z jejich vazivových obalů. Uvedený počet "nebolestivých" orgánů je velmi obecný a každý z uvedených příkladů by vyžadoval samostatný výklad. I když některé orgány nemají nervová zakončení pro přímý příjem bolestivých podnětů, mají obvykle jinou možnost signalizace poruchy. Např. vlastní kostní tkáň sice nebolí, ale necitlivá je pouze vnitřní tkáň kosti. Velmi citlivý je naopak periost. Proto ´jJakmile poškození kostní tkáně dosáhne až k okostici, objeví se varovný příznak - bolest.

Na l cm2 kůže nebo sliznice připadá asi 100 volných nervových zakončení vedoucích bolest. Předmětem dlouhých studií je mechanismus, kterým bolest vzniká. Co vlastně dráždí volná nervová zakončení? Jde o chemické látky (např. typu histaminu, bradykininu, P substance), které vznikají ve všech tkáních působením nejrůznějších podnětů, poškozujících tkáňové buňky a uvolňujících serotonin, histamin atd. Tyto látky pak dráždí "volná nervová zakončení". Proto může vyvolat bolest stejně tak tlakový podnět jako nepřiměřený tepelný podnět. Bolestivé počitky nejsou vnímány ze všech krajin těla stejně. I když máme pro bolest pouze jeden typ receptorů, má bolest různý charakter a různou kvalitu. Bolest je také různě vnímána a snášena. Otázky "kvality" a rozdílného vnímání bolesti již souvisejí s činností centrálního nervstva a jsou periferií ovlivňovány jen málo.

Z praktického hlediska dělíme bolest na:

• povrchovou, kožní;
• hlubokou, vycházející ze svalů a kloubních pouzder, a bolest
• orgánovou, jdoucí z jednotlivých úseků (orgánů) trávicí trubice, cévní soustavy, močopohlavního systému atd.

Obecně lze říci, že je lépe snášena bolest povrchová, která bývá také lépe ohraničitelná, než bolest hluboká a orgánová. Zničující charakter mají některé typy orgánových bolestí, např. bolest slinivky břišní, vývodných močových cest a srdečního svalu. Hluboké a orgánové bolesti jsou většinou nepřesně ohraničené a bývají doprovázeny i celkovou nevolností. Někdy se nám zdá, že tato bolest vychází z kůže.

Hůře se snáší bolest v oblasti hlavy (zuby, oko, trojklaný nerv) než bolesti vycházející třeba z těžce zraněné končetiny.