Činnost hladkého (a srdečního) svalstva je řízena a koordinována autonomními neboli vegetativními nervy. Autonomní nervstvo je soubor nervových buněk a vláken, které motoricky inervují hladké svalstvo stěny různých orgánů, cév, vývodů žláz, svalovinu srdeční stěny a žlázové buňky.

Autonomní nervový systém můžeme rozdělit na část centrální a periferní. (Obr. 15. 19.)

Centrální část autonomního nervstva je uložena v míše, v retikulární formaci prodloužené míchy, hypothalamu a v mozkové kůře. Anatomicky jde o shluky buněk: jádra - centra, která svou aktivitou ovlivňují smršťování buněk hladké svaloviny. V centrálním nervstvu je tato aktivita drahami rozváděna k buňkám jader hlavových nervů a k buňkám míchy, jejichž výběžky potom tvoří periferní autonomní vlákna.

Centrální řízení autonomního systému je vybudováno na stejných principech jako řízení ostatních funkcí. Útrobní nervstvo není v žádném případě "státem ve státě" nebo jakousi "autonomní oblastí" nervového systému. Název autonomní nervový systém není proto příliš vhodný. Lepší nejsou ani názvy "vegetativní" a "orgánový". Všechny tři termíny se začaly užívat v době, kdy vznikla představa (Bichat - 1801) o dvou samostatných a nezávislých nervových soustavách - animální a vegetativní. Animální část nervstva zajišťovala podle těchto představ pohyb organismu a vegetativní část řídila vnitřní prostředí organismu a orgánové funkce. Podle této nesprávné, ale historicky nutné koncepce vzniklo pro vegetativní nervstvo označení autonomní nervový systém (1898), které mělo vyjadřovat "nezávislost" řízení orgánové svaloviny a vegetativních funkcí na ostatních částech nervového systému. Centrální nervový systém ovšem řídí současně jak funkce tělové (somatické), tak funkce autonomní.

Periferní část autonomního nervstva tvoří nervová vlákna, která jsou součástí hlavových nervů, probíhají s nimi a inervují hladkou svalovinu v inervační oblasti příslušného hlavového nervu. K perifernímu autonomnímu nervstvu patří také vlákna probíhající s míšními nervy. Tato vlákna inervují především hladkou svalovinu cév v oblasti inervované příslušným míšním nervem.

Autonomní nervy jsou ze svého průběhu mnohonásobně přepojovány. Obecně platí, že autonomní nervy jsou tvořeny více neurony. K přepojování jednotlivých neuronů dochází v autonomních gangliích.

Přepojování v gangliích má za následek zpomalení ve vedení vzruchu. Rychlost vedení v autonomním nervstvu je proto velmi malá: 1 - 20 m za sekundu.

Veškeré autonomní periferní neurony dělíme do dvou skupin: na sympatické a parasympatické. Dělení autonomních neuronů vychází z rozdílného mediátoru, který se uvolňuje na zakončení obou typů neuronů. Mediátorem sympatických vláken je noradrenalin a na zakončení parasympatických vláken se uvolňuje acetylcholin.

Vzhledem k typu uvolňovaného mediátoru, který vyvolává smrštění buněk svaloviny, je sympatikus označován jako adrenergní a parasympatikus jako cholinergní systém autonomní nervové soustavy.

• Systém sympatických vláken

  Sympatická vlákna jsou výběžky neuronů, které leží v centrální partii šedé míšní hmoty. Výběžky probíhají společně s vlákny pro inervaci kosterních svalů v předních míšních kořenech, a vystupují meziobratlovými otvory z páteřního kanálu. Po výstupu z kanálu sympatická vlákna odbočují, a jdou do párových provazců nervové tkáně, které leží podél páteře. Tyto provazce se nazývají sympatické kmeny.

  Sympatické kmeny se skládají z řady vzájemně spojených ganglií, složených z buněk na kterých synapsemi končí přicházející sympatická vlákna. Buňky ganglií vysílají výběžky, které se obloukem vracejí k motorickým a senzitivním vláknům míšního nervu a jdou s nimi k hladké svalovině cév a kůže trupu a končetin.

  Část gangliových buněk sympatického kmene vysílá své výběžky tvořící i samostatné sympatické nervy.

  • Krční oddíl sympatického provazce vysílá inervační vlákna pro svalovinu cév hlavy a oka a pro hladké svalstvo žláz hlavy a krku (slinné žlázy, štítnou žlázu apod.). K srdeční svalovině jdou z krčního úseku provazce samostatné nervy.
  • Hrudní oddíl vydává vlákna pro plíce, pro hladkou svalovinu bronchů a nervy, které jdou přes bránici k břišním orgánům.
  • Břišní úsek sympatického provazce vysílá vlákna vytvářející pleteně jdoucí podél cév ke stěně orgánů trávicí trubice.
  • Pánevní oddíl vydává vlákna pro svalovinu pánevních orgánů, především vnitřních pohlavních orgánů. Sympatická vlákna tohoto oddílu se mísí s vlákny parasympatickými, takže jednotlivé druhy autonomních vláken nelze od sebe podle stavby rozlišit.

• Systém parasympatických vláken

  Parasympatická vlákna jsou motorické výběžky buněk, které leží v prodloužené míše,ve středním mozku a v křížovém úseku hřbetní míchy. Parasympatická vlákna mají v principu stejnou stavbu jako vlákna sympatická. Rozdíl mezi sympatickými a parasympatickými nervy je především v mediátoru, který se uvolňuje na zakončení obou typů vláken. V mozkovém kmeni začínají vlákna tzv. hlavového parasympatiku jdoucí se třetím hlavovým nervem (n. III.) k nitroočním svalům.

  Se sedmým nervem (n. VII.) jdou parasympatická vlákna ke svalovině vývodů a cév podjazykové a podčelistních žláz. (Viz Obr. 15. 19.)

  S devátým nervem (n. IX.) probíhá parasympatikus k hladké svalovině vývodu a cév příušní žlázy.

  Nejmohutnějším zdrojem parasympatických vláken v těle je desátý hlavový nerv (n. X.). Vagová vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům břišní dutiny. S vagem jdou vlákna ke svalovině cév, ledvin a k hornímu úseku močovodů.

  Na končetinách parasympatická inervace zřejmě úplně chybí.

  V křížovém úseku míchy (tzv. pánevní parasympatikus) leží skupiny buněk, jejichž motorické výběžky jsou určeny pro svalovou stěnu močových a pohlavních orgánů pánve a koncový úsek trávicí trubice. Vlákna pánevního parasympatiku jsou při svém průběhu v pánvi promíchána s vlákny sympatiku.