Pojem buňka byl znám již v 17. století (J. Hook 1665). Při pozorování buněk byl nejnápadnější buněčná obal, proto byla buňka popisována jako měchýřek (prostor) ohraničený blanou. Teprve mnohem později bylo popsáno jádro (J. E. Purkyně 1825). Purkyně rovněž jako jeden z prvních přisoudil buňce funkci základní jednotky živé hmoty (1837), i když vytvoření ucelené a řádně publikované buněčné teorie je připisováno T. Schwannovi a H. Schleidenovi (1839). Rozvoj poznatků o stavbě buňky byl vždy závislý na technické úrovni pozorovacích zařízení - na vývoji mikroskopu, na zařízeních sloužících k řezání tkání. Vývoj mikroskopu a rozvoj barvicích metod a metod na zpracování tkání, umožnil vznik a pokrok celé řady oborů - cytologie, histologie a mikroskopické anatomie. Malá zvětšení umožňuje spojná čočka. Větší zvětšení už lze dosáhnout pouze soustavou čoček - mikroskopem.

Prvé prakticky využitelné zařízení pro mikroskopické pozorování sestavil A. van Leeuwenhock /Lévenhuk/ (1632 - 1723) v Holandsku. Nejprve zdokonalil broušení čoček a svým jednoduchým mikroskopem pozoroval krvinky, kvasinky a další jednobuněčné organismy i tkáně. Zdokonalení mikroskopu na základě poznatků fyzikální optiky, umožnilo v 18. století základní popis stavby buněk a rozlišení hlavních typů tkání. Jedním z průkopníků mikroskopie byl i J. E. Purkyně (1787 - 1869). Světelný mikroskop umožnil popis téměř všech buněčných organel, struktury jádra, objev chromosomů a jejich úlohy v přenosu dědičných vloh. Další poznatky byly důsledkem rozvoje chemie a fyzikální chemie, a dalším zdokonalením barvicí techniky. Konstrukci světelného mikroskopu však nelze zlepšovat neomezeně. Jeho rozlišovací schopnost je omezena vlnovou délkou viditelného záření - světla. Prakticky využitelné zvětšení světelným mikroskopem je asi 2000 krát.

Další pokrok v pronikání do jemné struktury stavby buněk umožnil vynález elektronového mikroskopu, který místo světelných paprsků využívá proud elektronů ze speciální lampy. Po vhodné úpravě pozorovaného objektu lze dosáhnout zvětšení asi 180 - 200 000 krát. Při tomto zvětšení je již možné pozorovat strukturu buněk až na úroveň jejího molekulárního složení. Spolu s využitím rentgenového záření a dalších technik, vytvořil elektronový mikroskop předpoklady pro vznik molekulární biologie buňky.

Buňka je základní jednotkou organizace živé hmoty. Všechny živočišné buňky mají stejné stavební prvky:

• buněčné membrány (biomembrány)
• vlákna (vláknité bílkoviny)
• hrudkovité částice.