Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
1. Základní jednotky živé hmoty
1.2.2. Vláknité a hrudkovité struktury
Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah Předešlá Následující


Obr. 1. 3.


Buněčné organely



  1. kanál cytoplazmatické membrány

  2. mitochondrie

  3. cytoskelet

  4. cytoplazmatické váčky

  5. jaderná hmota

  6. jaderná membrána

  7. endoplazmatické retikulum

  8. endoplazmatické retikulum
    s dělícím tělískem

  9. dělící tělísko

  10. Golgiho komplex

  11. lyzosomy

  12. fagocytóza

Vláknité bílkovinné struktury zajišťují jak stálost, tak i proměnlivost tvaru buňky. Tvoří její vnitřní mechanickou oporu a podmiňují tak schopnost buněčného pohybu. Základními stavebními prvky tohoto typu jsou mikrotrubičky a vlákna. Stěny mikrotrubiček jsou obvykle tvořeny klubíčky bílkovin seřazených do šroubovice. Vytvářejí vnitřní "kostru" buňky, tvoří trubičky dělícího vřeténka a jsou základem řasinek a bičíků. Vlákna jsou složena ze spirálně uspořádaných bílkovin. Změny tvaru a prostorové orientace molekul bílkovin v trubičkách a vláknech, umožňují změny tvaru buněk, pohyb organel i pohyb celých buněk.

Příkladem hrudkovitých částic je ribosom. Každý ribosom je tvořen dvěma podjednotkami složenými z RNA a bílkovin. Ribosomy jsou přichyceny na zevním povrchu stěny (membrány) endoplazmatického retikula. Na ribosomech probíhá hlavní část tvorby bílkovin. (Některé typy ribosomů jsou i volně rozptýleny v cytoplazmě.)

Základní buněčné funkce jsou stejně univerzální a jednotné pro všechny organismy jako stavební prvky buňky. Tvar a funkce jsou neoddělitelné. Funkce buněk jsou charakterizovány především schopností:

  1. uchovat genetickou informaci (DNA) a reprodukovat se. Nové buňky mohou vznikat jen z buněk již existujících,
  2. syntetizovat na základě genetické informace bílkoviny pro svoji vlastní funkci, i pro celý organismus,
  3. zajistit stálost vnitřního prostředí a řízenou výměnu a přeměnu látek a energií.

Kromě jednobuněčných a mnohobuněčných organismů existují formy života, které nemají buněčnou strukturu. Jsou to viry a ricketsie. Jsou složeny z molekuly DNA nebo RNA a bílkovinného obalu. Jsou schopné se množit jen v živočišných nebo rostlinných buňkách. Do buněk pronikají pomocí svých enzymů a k reprodukci využívají organely, látky i energii buňky. Mimo buňky nejeví známky života. Pravděpodobně se jedná o vysoce specializované parazitické organismy, které původně měly buněčnou stavbu. Některé z nich jsou schopné se do buněk trvale začlenit a ovlivněním buněčného dělení vyvolat nádorové onemocnění. Viry byly již připraveny uměle.

Bakterie jsou jednobuněčné organismy s členitou buněčnou strukturou a všemi projevy životních funkcí. Nemají ale anatomicky ohraničené jádro. Kruhová molekula DNA je uložena přímo v cytoplazmě, bez ohraničení jadernou membránou.