Bílkoviny patří mezi nejdůležitější stavební a výkonné molekuly v buňce. Pro pochopení řízení všech procesů v buňce mají poznatky o jejich tvorbě zásadní význam, neboť bílkoviny zajišťují syntézu nukleových kyselin, svou vlastní tvorbu, metabolismus cukrů a tuků a regulují činnost celého organismu.

Genetický program, uložený v jádře buňky se realizuje prostřednictvím bílkovin. DNA >> mRNA >> bílkovina.

Složení bílkovin, které je buňka schopna tvořit, je zapsáno genetickým kódem v DNA jádra buňky. Na podnět z prostředí nebo z cytoplazmy, přepíší enzymy zápis genu (DNA) do kódu molekuly informační RNA (označované také messenger RNA, mRNA, angl. messenger - poslíček.) mRNA prochází póry jaderné membrány do cytoplazmy. Po úpravě se napojuje na ribosomy a postupně prochází mezi jejich podjednotkami. Stavební prvky bílkovin - aminokyseliny, jsou na ribosomy dopravovány transportní RNA (tRNA). Na ribosomech jsou aminokyseliny spojovány do řetězce bílkoviny v pořadí, které určuje kód mRNA. Ještě nehotová bílkovina je pak dopravena kanálky endoplazmatického retikula např. do Golgiho komplexu, kde je dotvořena v aktivní bílkovinu spojením více řetězců nebo naopak odštěpením částí řetězců.

Bílkoviny mohou vznikat jen za určitých podmínek. Pro tvorbu bílkoviny jsou nezbytné početné enzymy, stavební látky pro tvorbu nukleových kyselin (nukleotidy) a bílkovin (aminokyseliny). Pro syntézu je nezbytné i značné množství energie, kterou buňka získává oxidačními procesy v mitochondriích. Nezbytné je i vhodné prostředí v cytoplazmě, např. její iontové složení.

Čas potřebný pro tvorbu bílkoviny je závislý na typu bílkoviny - od několika minut po několik hodin. Tvorba bílkoviny ustává po odeznění podnětu, zastavením přepisu genu do mRNA a "opotřebením" již vytvořené mRNA. Tvorbu bílkoviny může zastavit i nedostatek stavebních látek, energie nebo porucha bílkovinotvorného aparátu. Do tvorby bílkovin zasahují i některá antibiotika a potlačují tak např. množení bakterií.