Obr. 2. 1.
Epitelové tkáně
a. jednovrstevný dlaždicový epitel
b. jednovrstevný kubický epitel
c. jednovrstevný válcový (cylindrický) epitel
d. cylindrický řasinkový epitel
e. vícevrstevný kubický epitel
f. vícevrstevný dlaždicový (nerohovějící) epitel
g. vícevrstevný dlaždicový (rohovějící) epitel
h. tzv. přechodný epitel (mění tvar podle náplně)
- stěna prázdného dutého orgánu
i. tzv. přechodný epitel (mění tvar podle náplně)
- stěna plného dutého orgánu
Epitel je tkáň složená z buněk, které jsou přiložené těsně k sobě. Mezibuněčné hmoty je minimální množství nebo úplně chybí. Epitely také nemají vlastní cévní zásobení; jsou vyživovány prolínajícími látkami z hlouběji uložených tkání.
Epitely můžeme třídit podle různých hledisek: tvaru, podle počtu buněčných vrstev a hlavních funkcí.
- Tvar epitelových buněk může být plochý (dlaždicový), cylindrický, kubický, nebo může měnit tvar podle náplně dutého orgánu vystlaného sliznicí, jejíž povrchovou vrstvu vždy tvoří epitel. Plochý epitel vystýlá např. hrudní a břišní dutinu , krychlový epitel tvoří hlubší vrstvy pokožky, válcový epitel opatřený řasinkami je typický pro dýchací cesty. Epitel měnící svůj tvar, tzv. přechodný epitel je typický pro vývodné močové cesty.
- Podle počtu vrstev rozlišujeme jednovrstevné a vícevrstevné epitely.
- Jednovrstevný (dlaždicový) epitel vystýlá např. vnitřní povrch cév nebo vnitřní povrchy nejmenších žlázových vývodů.
- Vícevrstevný epitel (dlaždicový) je typický pro stavbu povrchní vrstvy kůže. Tzv. přechodný vícevrstevný epitel je složen z několika vrstev různě velkých buněk, schopných měnit tvar v závislosti na změně objemu orgánu, které vystýlají.
- Podle funkce, kterou epitel vykonává, rozeznáváme:
- Krycí a výstelkový epitel chrání vnější a vnitřní povrch těla a orgánů. Krycí epitel (vícevrstevný dlaždicový) je velmi odolný proti mechanickým, tepelným a chemickým vlivům. Tvoří např. pokožku. Výstelkový válcový epitel pokrývá vnitřní povrch trávicí trubice.
- Žlázový epitel je sestaven z buněk schopných přijímat látky, zpracovávat je a vytvořený produkt vylučovat. Žlázový epitel, obvykle vložený do vazivového pouzdra, tvoří funkční základ žláz. Exkreční žlázy vylučují odpadové látky (moč, pot apod.) a sekreční žlázy odevzdávají své produkty (obvykle bílkovinné
povahy) do orgánových dutin (např. žaludeční šťávu).
Inkreční žlázy tvoří hormony. Nemají vlastní vývody a vylučují své produkty - hormony přímo do krevního oběhu (tzv. žlázy s vnitřním vyměšováním).
Způsobem tvorby sekretů a inkretů se žlázy zásadně neliší. Rozdíl je pouze v mechanismu uvolňování sekretů a inkretů z buňky. Sekrety vytékají ze žláz trubicovitými vývody; inkrety jsou předávány přímo do oběhu. Žlázy, které mají tvar přímých nebo klubkovitě smotaných trubiček, jsou žlázy tubulosní (žlázy potní, střevní). Žlázy, které mají trubicovitý vývod rozšiřující se v polokulovité váčky, jsou tzv. tuboalveolární. Patří k nim některé slinné žlázy a žlázy dýchacích cest.
Čistě alveolárními žlázami jsou mléčná žláza a prostata.
Resorpční epitel tvoří buňky, které dovedou přijímat svým volným povrchem látky, zpracovávat je a transportovat do cév. Tento druh epitelu vystýlá vnitřní povrch dutých orgánů.
Smyslový epitel obsahuje buňky citlivé na fyzikální nebo chemické podněty, schopné transformovat a předávat podráždění dále. Smyslový epitel tvoří buňky oční sítnice, sluchové buňky vnitřního ucha atd.