Základní vlastností svalové tkáně je schopnost smrštění, zkrácení (kontrakce). Zkrácení je vyvoláno nervovými podněty a je umožněno přítomností jemných vlákének (myofibril), uložených v cytoplazmě svalových buněk nebo v cytoplazmě svalových vláken.
Podle stavby, inervace a funkčních vlastností rozlišujeme: hladkou svalovou tkáň (útrobní), příčně pruhovanou kosterní tkáň a příčně pruhovanou srdeční tkáň.
Hladká svalová tkáň se skládá z podlouhlých, vřetenovitých buněk vzájemně spojených jemným vazivem. Buňky hladké svaloviny obsahují ve své cytoplazmě myofibrily, jejichž kontrakcí se zkracuje i celá buňka. Svalovina tohoto typu tvoří nejčastěji stěny dutých orgánů (proto orgánová svalovina) nebo svalovou vrstvu cévní stěny.
Hladká svalovina je inervována tzv. autonomními (vegetativními, "útrobními") nervy, jejichž řízení nepodléhá naší vůli. Kontrakce vede ke zúžení a zkrácení trubic, zmenšení dutin nebo k uzávěru průsvitu orgánů. Kontrakce hladké svaloviny je mimovolní, pomalá a často rytmická.
Trámčitá struktura srdeční svaloviny umožňuje rychlý a dokonalý rozvod elektrického podráždění, vedoucí k rytmickému smršťování srdečního svalu. Také srdeční svalovina je inervována autonomními nervy, které mohou zrychlit nebo zpomalit srdeční akci. Kromě této inervace má ale vlastní systém vodivé svaloviny, která sama (automaticky) vytváří vzruchy vedoucí k rytmickému smršťování. (Nezávisle na autonomní inervaci!)
Myofibrily v hladké a srdeční svalovině i v kosterním svalu, jsou tenká vlákénka složená ze dvou typů bílkovin, které při prohlížení ve světelném mikroskopu podmiňují svou různou světelnou lomivostí střídání světlejších a tmavších úseků, tzv. příčné pruhování. Proto se kosterní svalovina nazývá příčně pruhovaná.
Při kontrakci vyvolané nervovým podnětem, se molekuly obou bílkovin zasouvají mezi sebe a celé svalové vlákno (sval) se zkracuje. Příčně pruhovaná svalová tkáň je řízena míšními a hlavovými nervy. Ve své činnosti je pod kontrolou mozkové kůry - má tzv. volní inervaci. (Vykonává chtěné, úmyslné pohyby.)
