EPI – epifysa
DIA – diafysa
osifikační jádro hlavice
osifikační jádro kostního výběžku
proximální fysa (růstová chrupavka)
periost (resp. perichondrium)
chrupavčitý základ kosti
distální fysa
jednotné osifikační jádro
Kosti vznikají na podkladě vazivového nebo chrupavčitého modelu. Postupu, kterým kosti vznikají říkáme osifikace.
Osifikace ve vazivu je proces, při kterém se ve vazivovém modelu, který tvarem zhruba odpovídá budoucí kosti, diferencují buňky produkující základní mezibuněčnou kostní hmotu a vlákna, na která se vážou anorganické soli. Z vaziva osifikují kosti obličejové, kosti tvořící lebeční klenbu a část klíční kosti.
Osifikace na podkladě chrupavky sice také vychází z původního (chrupavčitého) modelu kostí, ale model kosti slouží pouze jako vodící struktura, která je v průběhu osifikace odbourávána a postupně nahrazována kostní tkání.
Osifikace probíhá z povrchu chrupavky a z malých ostrůvků uložených uprostřed (v budoucích diafysách) a v koncích (v budoucích epifysách) chrupavčitého základu kosti. Takto osifikuje převážná většina kostí: obratle, dlouhé kosti končetin atd. Ostrůvkům kostní tkáně uvnitř chrupavek říkáme osifikační centra (osifikační jádra). Z osifikačních center se přeměna chrupavky na kost šíří všemi směry tak dlouho, až kostní tkáň nahradí celý chrupavčitý model.
U typické dlouhé kosti vznikne osifikací kostěná střední část kosti, diafysa, a dvě koncové epifysy.
Mezi střední částí a kloubními konci zůstává v dětství neosifikovaná chrupavčitá ploténka, tzv. růstová chrupavka (fysa). Buňky růstové chrupavky ve vrstvě přivrácené ke kloubním koncům kosti se rychle dělí (chrupavka zde "roste"); ve vrstvě sousedící se středním úsekem kosti, chrupavka osifikuje. Výsledkem je prodlužování kosti do délky, které může trvat pouze tak dlouho, pokud se nezastaví buněčné dělení v růstové chrupavce. Potom chrupavka rychle osifikuje a růst kosti se zastavuje.
Do regulace růstu kostí zasahuje řada faktorů. Významný je vliv růstového hormonu (nepřímo podporuje dělení buněk chrupavky) a pohlavních hormonů, které v určité koncentraci působí zástavu růstu. Zásadní význam mají i mechanické faktory (přerušované zatížení) působící na rostoucí kost.