leukocyt (nezralý neutrofil)
leukocyt (zralý neutrofil)
červená krvinka
eosinofilní leukocyt,
basofilní leukocyt
krevní destičky
lymfocyt
řazené červené krvinky
monocyt
Bílé krvinky (leukocyty) tvoří skupinu velmi různotvarých buněk. (Obr. 7. 2)
Množství leukocytů se pohybuje v rozmezí 4 - 9.109.l -1, tj.4 – 10 tisíc v jednom krychlovém milimetru krve.
Podle tvaru jader, barvitelnosti drobných hrudek v cytoplazmě a velikosti buněk, dělíme leukocyty na granulocyty a agranulocyty.
Granulocyty obsahují v cytoplazmě hrudky, které se barví neutrálními, kyselými (eosin) nebo zásaditými (basickými) histologickými barvivy. Podle toho rozlišujeme neutrofilní (50 - 70 %), eosinofilní (1 - 9 %) a basofilní (0,5 %) leukocyty.
Granulocyty vznikají z tzv. kmenové buňky v kostní dřeni. Kmenová buňka je nediferencovaná buňka, jejímž postupným vývojem - specializací vznikají všechny typy granulocytů.
Kostní krvetvorná dřeň je jedním z největších orgánů těla. Svou hmotností se přibližuje játrům (1,5 kg). Asi 75 % dřeně tvoří různé typy bílých krvinek a zbývajících 25 % připadá na červené krvinky.
Bílé krvinky zrají v kostní dřeni asi 5 dní. U embrya se kmenové buňky nejdříve objevují ve stěně žloutkového váčku, potom v játrech a v kostní dřeni. Po narození se kmenové buňky tvoří již jen v kostní dřeni.
Granulocyty se účastní obranných reakcí organismu. Neutrofilní a eosinofilní leukocyty pohlcují částice, které jsou tělu cizí. Procesu se říká fagocytóza a fagocytujícím buňkám tohoto typu mikrofágy. Mikrofágy mají krátkou životnost. Basofilní leukocyty obsahují protisrážlivou látku - heparin, ale jejich význam při srážení krve není zcela jasný.
Agranulocyty neobsahují barvitelná zrna, ale podle tvaru jader lze v krvi rozlišit lymfocyty (20 - 40 %) a monocyty ( 2 - 8 %).
Předchůdcem agranulocytů, které se výrazně uplatňují v obranných reakcích organismu, jsou také kmenové buňky. Z kmenových buněk vznikají dvě odlišné řady imunologicky kompetentních buněk, lymfocytů:
T - lymfocyty jsou závislé na thymu. Do thymu proudí jejich nezralí předchůdci z kostní dřeně a v thymu dozrávají. T- lymfocyty mají velmi dlouhou životnost.
T - lymfocyty mohou pomáhat B - lymfocytům při tvorbě protilátek. Mohou také napadat cizorodý štěp (transplantovaný orgán) a ničit jej. Mají i regulační funkci a tlumí obranné reakce organismu. Uplatňují se tak při pozdním typu přecitlivělosti. Po podráždění antigenem uvolňují lymfocyty látky, které zesilují fagocytární aktivitu makrofágů.
B - lymfocyty jsou nezávislé na thymu. Pocházejí rovněž z kostní dřeně, ale po setkání s cizorodou látkou (např. bakterií, virem)se množí a mění své vlastnosti i tvar. Konečným výsledkem těchto změn jsou tzv. plazmatické buňky. Plazmatické buňky tvoří a uvolňují protilátky (imunoglobuliny).
B - lymfocyty mají na svém povrchu receptory pro antigeny. Receptor je v podstatě protilátková (imunoglobulinová) molekula, prostřednictvím které lymfocyt rozezná antigen. Po aktivaci antigenem se lymfocyt začne dělit a vytváří "klon" B buněk, které se dále mění v plazmatické buňky. Všechny pak tvoří a uvolňují protilátky proti příslušnému antigenu.
Monocyty rovněž vznikají v kostní dřeni. Často vystupují z oběhu do tkání, kde se mění v makrofágy a ve tkýních fagocytují. Fagocytosa je důležitým nespecifickým (přirozeným) obranným mechanismem, který má velký význam při odstraňování bakterií i jiných cizorodých látek z tkání.