Cévní systém lidského těla je vybudován na principu uzavřené soustavy trubic, které se v jednotlivých úsecích liší stavbou a tím i vlastnostmi a propustností svých stěn.

Z levé srdeční komory vystupuje silnostěnná tepna - srdečnice (aorta), která je základem tepenné části velkého krevního oběhu. Větvemi srdečnice jsou velké tepny, které se dále dělí a vstupují do orgánů a tkání. Tepny (arteriae) postupným větvením stále zmenšují svůj průsvit a jsou proto stále užší.

Aorta má vnitřní průsvit asi 30 mm. Běžné tepny zásobující svaly a orgány jsou široké asi 5 - 15 mm. Klesne-li průsvit tepen až na 0,3 mm, mluvíme o arteriolách.

Arterioly obsahují ve své stěně poměrně velké množství svaloviny, která svým smrštěním vyvolává rozsáhlé změny průsvitu a tím i změny v průtoku krve. Průsvit arteriol ovlivňuje i odpor v cévním řečišti a reguluje tak krevní tlak.

Arterioly se dále větví do sítí vlásečnic (kapilár), jejichž průsvit se pohybuje od 7 do 50 mikrometrů.

Ze sítí kapilár vzniká žilní část krevního oběhu. Hranice mezi žilní a tepennou polovinou oběhu není přesná a probíhá na úrovni vlásečnic, kde jediným rozlišovacím znakem mezi tím, jde-li ještě o část tepennou nebo již část žilní, je stupeň nasycení krve kyslíkem.

Žilní část řečiště začíná tkáňovými kapilárami, ze kterých vznikají malé žíly (venuly). Venuly přecházejí do větších žil (venae), které odvádějí krev do systému dolní a horní duté žíly. Horní i dolní dutá žíla přivádějí krev do pravé srdeční síně.

Větší cévy mají trojvrstevnou stěnu. (Obr. 8.1.)

1. Vnitřní vrstvu cévní stěny tvoří výstelka složená z plochých endotelových buněk, které svojí stavbou zajišťují hladký a nesmáčivý vnitřní povrch.
2. Střední vrstva cévní stěny je tvořena hladkou svalovinou, jejíž svalové buňky jsou spirálně a kruhovitě orientovány. Vrstva hladké svaloviny umožňuje změnu průsvitu cév, regulaci krevního průtoku (krevního tlaku) a dodává cévní stěně pružnost. Velké cévy, hlavně tepny mají tuto vrstvu velmi silnou.
3. Vnější vrstva cév je vazivová. Ve vazivu je hojně elastických vláken, zvyšujících pružnost cévní stěny. Vazivo je zároveň tkání, ve které probíhají nervy pro hladkou svalovinu cév.

Jednotlivé typy cév se liší tím, že mají některou z vrstev více nebo méně vyvinutou.

Tepny a žíly velkého průsvitu mají všechny tři vrstvy dobře diferencovány. U tepen je svalová vrstva vždy silnější. Kapiláry mají zcela redukovanou střední a zevní vrstvu a jejich stěnu tvoří pouze endotel, který je pro řadu látek dobře propustný. Vlásečnice v orgánech a tkáních mají proto základní úlohu při látkové výměně a difuzi tekutin a plynů. Jedině kapilární oddíl cévního řečiště je natolik prostupný a má takovou plochu, aby mohl zprostředkovat látkovou výměnu mezi krví a tkáněmi. Plocha kapilár přesahuje u dospělého člověka 6 300 m2 .

Úprava stěny kapilár je ale v různých orgánech a tkáních velmi rozdílná. Některé orgány mají kapiláry, jejichž stěny mají mezi endotelovými buňkami štěrbiny; u jiných jsou přímo v endotelu vytvořeny mikroskopické "otvory" dostatečně široké pro řízený prostup molekul rozmanitých látek.

Žíly redukují svalovou vrstvu své stěny do té míry, že žilní stěna není někdy schopná udržet svůj průsvit a vydouvá se. Tyto výdutě se chorobně vytvářejí hlavně ve stěně žil dolních končetin, kde je tlak žilní krve vyšší než je pevnost žilní stěny. Na některých místech tvoří endotelová vrstva uvnitř žil chlopně, které mohou být vyztužené i malým množstvím svaloviny. Žilní chlopně zamezují zpětnému toku krve.