Vířivý pohyb krve v aortě ale oddaluje chlopně natolik, že začátky obou tepen jsou pro krev dostatečně přístupné. Srdce svými stahy stlačuje věnčité tepny i jejich větve probíhající v myokardu, takže průtok krve v tepnách není zcela plynulý. Zvláště mohutné stahy myokardu levé komory přerušují průtok krve v levé věnčité tepně natolik, že svalovina levé komory, především její hluboké vrstvy jsou zásobovány tepennou krví pouze v diastole, kdy stištění levé věnčité tepny povoluje a "škrcené" tepny se uvolňují.

V podmínkách funkce zdravého srdce se přerušovaný průtok krve svalem nijak neprojevuje. Při výrazném zrychlení srdeční akce následují však systoly v tak rychlém tempu, že dochází k nedokrevnosti myokardu a jeho poškození.

Obě věnčité cévy jsou inervovány autonomními (orgánovými) nervovými vlákny. Význam této inervace je patrný především při náhlém poklesu krevního tlaku. Řídící nervové i látkové mechanismy se při poklesu tlaku snaží udržet průtok krve alespoň v životně nezbytných orgánech. Proto podráždění autonomních nervů klesajícím tlakem, vyvolává ve standardních podmínkách také rozšíření (dilataci) věnčitých tepen, čímž se zvětší nebo alespoň zachová zásobení myokardu okysličenou krví.