Funkce uzlin se obvykle přirovnává k filtru. Větším množstvím přívodních mízních kapilár přitéká do uzlin lymfa, která prochází mezi uzlinovými lymfocyty. Lymfocyty zneškodňují baktérie a další cizorodé látky. "Přefiltrovaná" míza pak odtéká několika mízními cévami z uzliny. Uzliny bývají řazeny do různě složitých řetězců a "filtrace mízy" proto probíhá stupňovitě a opakovaně.

Mízní uzliny jsou bariérou proti šíření infekce i nádorových buněk. Většina orgánů a krajin těla má typicky uložené skupiny uzlin, kterým říkáme místní neboli regionální uzliny . Tyto uzliny jsou obvykle první překážkou pro mikroorganismy pronikající do příslušného orgánu nebo tkáně i barierou pro nádorové buňky. Infekcí zasažené uzliny se zvětšují a probíhá v nich zánět, který končí buď likvidací infekce nebo rozpadem tkáně uzlin a proniknutím infekce do dalších mízních uzlin, do dalšího úseku mízního systému, do krve a nakonec do celého organismu.

Znalost uložení a příslušnosti sběrných uzlin k orgánům je důležitá pro určení zdroje infekce nebo zdroje nádorového bujení. Zvláště se to týká uzlin vzdálených od "svého" orgánu a orgánů uložených v místech těžko přístupných přímému vyšetření, ale s dobře dosažitelnými regionálními uzlinami.

Regionální uzliny většiny pánevních, břišních a hrudních orgánů leží v orgánových hilech, tj. místech, kde do orgánů vstupují, resp. vystupují cévy, nervy, případně orgánové vývody. Většina těchto uzlin je přístupná pouze speciálnímu vyšetření (rtg, CT, NMR, UZV) nebo vyšetření při operačním otevření příslušných tělních dutin.

Regionální uzliny horní končetiny jsou uloženy v podpažní jámě. Z dolní končetiny odtéká míza přes tříselné uzliny. Obě skupiny uzlin, tj. podpažní i tříselné jsou přístupné pohmatovému vyšetření, zvláště jsou-li zvětšeny.

Do podpažních mízních uzlin odtéká také lymfa z hrudní stěny a především z prsu. (Obr. 8. 10.)

Regionální uzliny hlavy a krku leží podél pravého a levého kývače hlavy, v podčelistní krajině, a před a za ušním boltcem.

Jak již bylo zmíněno, nejsou regionální uzliny pouze bariérou proti šíření infekce, ale tvoří i překážku šíření některých typů nádorů. Nádorové buňky se zachycují v regionálních uzlinách a dále tam neohraničeně rostou. Nádorové onemocnění tak postupně postihuje i mízní systém. Vyšetření uzlin (např. mikroskopické vyšetření vzorku odebrané tkáně) má proto značný význam při určení typu nádoru a jeho vlastností (např. citlivosti na léčbu), protože vlastní nádorová tkáň orgánu je často pro rychlý odběr vzorku nepřístupná nebo nevhodná. Při operativním odstraňování nádorové tkáně je ovšem nutné odstranit i mízní uzliny, ve kterých mohou být zachyceny nádorové buňky, často velmi vzdálené od vlastního "mateřského" nádoru (tzv. metastázy).