Podmínkou látkové výměny v organismu je stálý přívod kyslíku. Při všech chemických pochodech ve tkáních vzniká oxid uhličitý a voda, které je nutno z organismu odstraňovat. Výměna a přenos kyslíku a oxidu uhličitého v těle jsou uskutečňovány krví. Z funkčního hlediska je dýchání složeno ze tří na sebe navazujících dějů: zevního dýchání, rozvodu dýchacích plynů a vnitřního dýchání.
- Zevní dýchání (ventilace) je první fází dýchacího cyklu, ve které dochází k výměně plynů mezi atmosférou a krví. K této výměně dochází výhradně v plicích.
Ventilace je umožněna dýchacími pohyby hrudníku, při kterých dochází k nasátí vzduchu - nadechnutí (inspiraci) a k vypuzení vzduchu - vydechnutí (expiraci).
Přesuny dýchacích plynů mezi zevním prostředím a krví zabezpečuje dýchací systém, který tvoří soustava trubic a dutin, jimiž vdechovaný vzduch proudí do plic.
Dýchací systém lze podle funkce rozdělit na dva oddíly:
- Dýchací trubice převádějící vzduch z dutiny nosní a ústní do plic, resp. do větších průdušek.
- Dýchací odstavce plic, kde přes stěnu sklípku dochází k výměně plynů mezi vnitřním prostorem plicních sklípků a krví.
Ventilace je zabezpečena činností dýchacích svalů, pružností hrudníku a plic. Řízení a kontrolu dýchacích pohybů zajišťuje specializovaná část centrálního nervového systému (tzv. dýchací centrum) společně s některými míšními a hlavovými nervy.
- Rozvod (transport) dýchacích plynů (O2, CO2) mezi povrchem plic a buňkami tkání obstarává krev. Transport plynů je oboustranný. Do tkání je přiváděn především kyslík a z tkání je odváděn oxid uhličitý a voda. Oxid uhličitý difunduje v plicích do vydechovaného vzduchu.
Transport dýchacích plynů je závislý nejen na složení vdechovaného vzduchu a na funkci horních a dolních dýchacích cest, ale i na složení krve a na funkci oběhového aparátu, tj. na funkci srdce a cév. Dýchací systém, oběhový systém a krev tvoří funkční celek. Proto také poruchy jednoho systému mají svoji odezvu v narušené funkci systému druhého.
- Vnitřní (tkáňové) dýchání zajišťuje výměnu plynů mezi krví a tkáňovými buňkami a zahrnuje i okysličovací pochody probíhající uvnitř buněk. (Nitrobuněčné oxidace studuje biochemie.) Bez tkáňových oxidací nelze uvolnit chemickou energii obsaženou v živinách vstřebaných trávicím systémem.
