V živých organismech probíhá trvalá výměna látek a energie - metabolismus. Metabolismus je základní podmínkou zachování existence organismu. Podmínkou metabolismu je přísun látek ze zevního prostředí, ze kterých je možné uvolnit potřebnou energii a budovat vlastní organismus. Přívod látek a energie musí být v rovnováze s jejich výdejem. Proto se na přeměně látek podílí kromě trávicí soustavy i soustava cévní, dýchací a močová.

Trávicí ústrojí má v látkové výměně v zásadě dva úkoly: mechanicky a chemicky zpracovat potravu a upravené látky vstřebat. Vstřebané látky jsou pak použity buď k výstavbě tkání, nebo je využitá energie uvolněná při jejich rozkladu. Zbývající okamžitě nezužitkovatelné látky jsou uloženy do zásoby.

Mechanické a chemické zpracování potravy nazýváme trávení. Trávení má mechanickou a chemickou složku.

Mechanické rozmělnění přijaté potravy zajišťují zuby a jazyk. Smrštěním svalů patra, hltanu a jazyka je sousto (asi 5g, 5ml) odděleno, posunuto do hltanu a polknuto. Jícnem je pak dále transportováno do žaludku. Mechanické zpracování pokračuje promícháním již polotekuté potravy v žaludku. Pohyby žaludku a střev je trávenina nejen dokonale promíchána s trávicími šťávami, ale je také pomalu posunována trávicím systémem a trávena. Nestrávené, případně nestravitelné zbytky potravy jsou zahuštěny, zformovány a odstraněny stolicí.

Chemickou stránku trávení charakterizuje především produkce šťáv žlázami trávicího systému. Trávicí šťávy obsahují kromě vody i látky bílkovinné povahy - enzymy, které jsou schopné štěpit bílkoviny, cukry, tuky. Vyměšování šťáv navozují některé látky obsažené přímo v potravě, ale rozhodující úlohu má reflexní tvorba šťáv vyvolaná drážděním různých čidel. (Chutí potravy - chuťová čidla v dutině ústní; vůní potravy – čichové receptory v dutině nosní; vzhledem potravy – zrakový receptor, oko.)

Neoddělitelnou součástí trávicích pochodů je vstřebávání (resorpce) rozštěpených látek. Vstřebávání probíhá v různých úsecích trávicí trubice, různým mechanismem a různou rychlostí.

Z hlediska mechanismu jde v podstatě o dva možné typy resorpcí:

1. Aktivní vstřebávání je typické pro tenké střevo. Speciální úprava povrchu epitelových buněk tenkého střeva, umožňuje buňkám sliznice řízený příjem rozštěpených látek, které jsou předávány do krevního oběhu (rozštěpené cukry a bílkoviny, některé vitamíny), nebo do mízního oběhu (hlavně tukové kapénky a některé vitamíny).
2. Pasivní resorpce je omezena na volný prostup rozpuštěných látek přes buňky sliznice vystýlající trubici trávicího systému. Jde především o vodné roztoky nerostných látek, některé léky, alkohol apod. I u tohoto typu resorpce je "pasivita" buněk trávicího systému jen zdánlivá. Každý průchod přes buněčnou cytoplazmatickou membránu je vlastně řízený, aktivní.

Rychlost vstřebávání určuje především vlastní rychlost trávení, která je závislá na množství a na složení potravy. Tukové látky jsou tráveny a vstřebávány až 12 hodin, ale alkohol se vstřebává prakticky okamžitě. Regulačním faktorem je i množství vyměšované trávicí šťávy (např. množství žluči přiváděné z jater do tenkého střeva) a stupeň prokrvení stěny trávicí trubice. (Při vstřebávání v tenkém střevě protéká cévami tenkého střeva až 2 litry krve za minutu.)

Trávení a vstřebávání je fyziologickým základem látkové a energetické přeměny - metabolismu.

Metabolismus probíhá ve tkáních ve dvou protichůdných směrech. Vytváření (skládání) složitých látek z látek jednoduchých označujeme pojmem anabolismus. (Např. z jednoduchých cukrů vznikají složité cukernaté látky - škroby.)

Štěpení, rozklad složitých látek na jednodušší, nazýváme katabolismus. (Např. bílkoviny se postupně rozkládají na jednoduché stavební kameny bílkovin, tzv. aminokyseliny.)

Oba děje - anabolismus i katabolismus probíhají vedle sebe a současně. Anabolické reakce spotřebovávají energii (je proto nutný přísun energie); při katabolismu je naopak energie uvolňována a organismus uvolněnou energii používá k anabolickým (obnovným) reakcím. Např. k zajištění činnosti svalů, k tvorbě tepla, které je nutné pro udržení stálé tělesné teploty atd.

Zdrojem energie pro veškerou činnost organismu jsou živiny, které trávicí systém rozkládá a organismus z nich uvolňuje energii, jejíž část opět používá k vytváření složitých látek. (Např. nových bílkovin z nichž buduje vlastní tkáně.)

Metabolismus je cyklický, tj. opakující se pochod, který je typický pro živou hmotu, pro její stálé obnovování, proměnlivost a závislost na příjmu energie ze zevního prostředí.