V živých organismech probíhá trvalá výměna látek a energie - metabolismus. Metabolismus je základní podmínkou zachování existence organismu. Podmínkou metabolismu je přísun látek ze zevního prostředí, ze kterých je možné uvolnit potřebnou energii a budovat vlastní organismus. Přívod látek a energie musí být v rovnováze s jejich výdejem. Proto se na přeměně látek podílí kromě trávicí soustavy i soustava cévní, dýchací a močová.
Trávicí ústrojí má v látkové výměně v zásadě dva úkoly: mechanicky a chemicky zpracovat potravu a upravené látky vstřebat. Vstřebané látky jsou pak použity buď k výstavbě tkání, nebo je využitá energie uvolněná při jejich rozkladu. Zbývající okamžitě nezužitkovatelné látky jsou uloženy do zásoby.
Mechanické a chemické zpracování potravy nazýváme trávení. Trávení má mechanickou a chemickou složku.
Mechanické rozmělnění přijaté potravy zajišťují zuby a jazyk. Smrštěním svalů patra, hltanu a jazyka je sousto (asi 5g, 5ml) odděleno, posunuto do hltanu a polknuto. Jícnem je pak dále transportováno do žaludku. Mechanické zpracování pokračuje promícháním již polotekuté potravy v žaludku. Pohyby žaludku a střev je trávenina nejen dokonale promíchána s trávicími šťávami, ale je také pomalu posunována trávicím systémem a trávena. Nestrávené, případně nestravitelné zbytky potravy jsou zahuštěny, zformovány a odstraněny stolicí.
Chemickou stránku trávení charakterizuje především produkce šťáv žlázami trávicího systému. Trávicí šťávy obsahují kromě vody i látky bílkovinné povahy - enzymy, které jsou schopné štěpit bílkoviny, cukry, tuky. Vyměšování šťáv navozují některé látky obsažené přímo v potravě, ale rozhodující úlohu má reflexní tvorba šťáv vyvolaná drážděním různých čidel. (Chutí potravy - chuťová čidla v dutině ústní; vůní potravy – čichové receptory v dutině nosní; vzhledem potravy – zrakový receptor, oko.)
Neoddělitelnou součástí trávicích pochodů je vstřebávání (resorpce) rozštěpených látek. Vstřebávání probíhá v různých úsecích trávicí trubice, různým mechanismem a různou rychlostí.
Z hlediska mechanismu jde v podstatě o dva možné typy resorpcí:
Rychlost vstřebávání určuje především vlastní rychlost trávení, která je závislá na množství a na složení potravy. Tukové látky jsou tráveny a vstřebávány až 12 hodin, ale alkohol se vstřebává prakticky okamžitě. Regulačním faktorem je i množství vyměšované trávicí šťávy (např. množství žluči přiváděné z jater do tenkého střeva) a stupeň prokrvení stěny trávicí trubice. (Při vstřebávání v tenkém střevě protéká cévami tenkého střeva až 2 litry krve za minutu.)
Trávení a vstřebávání je fyziologickým základem látkové a energetické přeměny - metabolismu.
Metabolismus probíhá ve tkáních ve dvou protichůdných směrech. Vytváření (skládání) složitých látek z látek jednoduchých označujeme pojmem anabolismus. (Např. z jednoduchých cukrů vznikají složité cukernaté látky - škroby.)
Štěpení, rozklad složitých látek na jednodušší, nazýváme katabolismus. (Např. bílkoviny se postupně rozkládají na jednoduché stavební kameny bílkovin, tzv. aminokyseliny.)
Oba děje - anabolismus i katabolismus probíhají vedle sebe a současně. Anabolické reakce spotřebovávají energii (je proto nutný přísun energie); při katabolismu je naopak energie uvolňována a organismus uvolněnou energii používá k anabolickým (obnovným) reakcím. Např. k zajištění činnosti svalů, k tvorbě tepla, které je nutné pro udržení stálé tělesné teploty atd.
Zdrojem energie pro veškerou činnost organismu jsou živiny, které trávicí systém rozkládá a organismus z nich uvolňuje energii, jejíž část opět používá k vytváření složitých látek. (Např. nových bílkovin z nichž buduje vlastní tkáně.)
Metabolismus je cyklický, tj. opakující se pochod, který je typický pro živou hmotu, pro její stálé obnovování, proměnlivost a závislost na příjmu energie ze zevního prostředí.