Břišní dutinu vystýlá pobřišnice (peritoneum), která přechází ze zadní stěny břišní dutiny na některé orgány a obaluje je. Břišní dutině se vzhledem k peritoneální výstelce, říká dutina peritoneální. Orgány uložené v břišní dutině mají k pobřišnici různý vztah. Pokud jsou uloženy tak, že je peritoneum celé povléká a tvoří tak její vnější vrstvu, hovoříme o orgánech intraperitoneálních a peritoneum nazýváme orgánové peritoneum. Mezi intraperitoneální orgány patří žaludek, játra, slezina, většina tenkého střeva a převážná část tlustého střeva. (Obr. 10. 14.)
Některé orgány břišní dutiny jsou pokryty pobřišnicí pouze na přední ploše, případně nemají žádný peritoneální obal. Tyto orgány jsou budˇ extraperitoneálními orgány, nebo jsou vzhledem k uložení na zadní stěnu trupu u páteře, retroperitoneálními orgány. K retroperitoneálním orgánům patří: slinivka břišní, část dvanáctníku, ledviny, močovody a velké břišní tepny a žíly. (Viz obr. 11. 1.)
Intraperitoneální orgány jsou k zadní stěně trupu připevněny peritoneálními závěsy.
Tyto závěsy jsou složeny ze dvou listů peritonea. Listy pobřišnice pokrývající některý trubicovitý orgán břišní dutiny se při okraji trubice přikládají k sobě a jdou k zadní stěně trupu, kde se opět rozbíhají a vytvářejí tzv. nástěnné peritoneum. Dělení peritonea na nástěnné a orgánové je schematické. Je jen jedno peritoneum vystýlající břišní dutinu a pouze z praktických důvodů se rozlišuje, pokrývá-li orgány nebo leží-li na stěně trupu.
V závěsech peritonea probíhají cévy a nervy jdoucí ke stěně orgánů. Závěsy také rozčleňují břišní dutinu na řadu oddílů, čehož se využívá při popisu uložení orgánů i při jejich vyšetřování v lékařské praxi.
Pobřišnice představuje velkou plochu na které se snadno vstřebávají látky, které pronikly do pobřišnicové dutiny. (Bakteriální jedy, krev, zánětlivá tekutina atd.) Vzhledem k ploše pobřišnice (přes 2 m2) je organismus při každém zánětu v pobřišnicové dutině zaplaven velkým množstvím toxických látek. Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a ke vzniku vazivových srůstů. Srůsty sice omezují šíření infekce, ale často omezují i volný pohyb a průchodnost některého z úseku trávicí trubice.
Pro operační výkony v břišní dutině i pro pohmatové a poklepové vyšetření orgánů a jejich povrchu, je zapotřebí co nejpřísněji určit jejich polohu, tj. projekci na vnější povrch stěny trupu. K projekci orgánů a jejich částí se používá různých bodů a sítě orientačních čar. Pro potřebu informativního textu stačí uvést jen některé základní údaje nutné k orientaci o nejčastěji vyšetřovaných útvarech.
Appendix vermiformis (jeho začátek) se promítá do bodu Mac Burneyova. Při zánětech přívěsku je tento bod obvykle nejcitlivějším místem v pravém podbříšku. Mac Bruneyův bod leží na čáře spojující přední trn kyčelní kosti s pupkem - asi 7 cm od trnu. (Obr. 10. 15.)
Druhým orgánem, jehož projekce je často používaná, je žlučník. Leží v místě, kde svislá čára procházející středem klíční kosti protíná pravý žeberní oblouk. Nezvětšená játra nejsou běžně hmatná.
Žaludek naléhá částí své stěny na přední břišní stěnu v trojúhelníkovitém políčku ohraničeném žebry rozbíhajícími se od dolního okraje hrudní kosti. Zde lze žaludek vyšetřit poklepem. Hmatat žaludeční stěnu lze jen za určitých podmínek.
