Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
11. Močový systém
11. 1. 1. Anatomie ledvin
Předešlá Následující

Obr. 11. 1.

Uložení močového systému
v retroperitoneálním prostoru




  1. ledviny

  2. močovody

  3. močový měchýř

  1. břišní aorta

  2. pravá ledvinová žíla

  3. příčný tračník

  4. vzestupný tračník

  5. dolní dutá žíla

  6. slepé střevo

  7. konečník

  8. nadledviny

  9. slezina

  10. levá ledvinová tepna

  11. sestupný tračník

  12. levá společná kyčelní tepna

  13. esovitý tračník

Obr. 11. 2. Pravá ledvina Obr. 11. 3. Řez ledvinou Obr. 11. 4. Stavba glomerulu

Ledvina (ren, nefros) je párová žláza typického fazolovitého vzhledu, uložená po obou stranách bederní páteře v retroperitoneálním prostoru. (Obr. 11. 1.)

Velikost ledvin je průměrně 12 x 6 x 3 cm. Ledviny jsou obaleny tukovým polštářem a jsou připojeny mohutnými renálními tepnami na břišní aortu a renálními žilami na dolní dutou žílu.

Na řezu ledvinou můžeme bez dalšího zvětšení rozlišit světlejší kůru ledviny a tmavší dřeň ledviny. (Obr. 11. 2.)

Kůra je těsně pod pevným vazivovým pouzdrem na povrchu ledviny. Proti dřeni je kůra ohraničena zvlněnou hranicí, která vzniká tak, že dřeň ledviny je upravena do několika pyramidových útvarů, zatímco korová vrstva tvoří úzký pásek (cca 5 - 7 mm) vybíhající mezi pyramidy dřeně. Korová vrstva ledviny obsahuje asi jeden milión mikroskopických jednotek, nefronů. (Obr. 11. 3.)

Nefron je základní stavební a funkční jednotkou ledvin.

Nefron se skládá z přívodné a odvodné cévy, klubíčka kapilár, Bowmanova pouzdra, systému proximálního a distálního kanálku a Henleovy kličky.

Renální tepny se po vstupu do ledviny postupně větví na stále drobnější větve jdoucí do kůry ledvin. V kůře ledviny odstupuje z těchto tepen tzv. přívodné cévy (vas afferens), které se stáčejí do složitých klubíček (glomerulů). Z každého klubíčka je krev odváděna pomocí odvodné cévy (vas efferens). (Obr. 11. 4.)

Vnější povrch kapilár dvou miliónů klubíček obou ledvin, na kterém se uskutečňuje filtrace krve, je asi 1,5 m2. Odvodná céva glomerula se větví do kapilárních sítí kolem ledvinných kanálků. Z těchto kapilár pak odtéká krev do renálních žil a do dolní duté žíly. Glomerulum je vmáčknuto do slepého začátku ledvinových kanálků - do dvojlistého Bowmanova pouzdra (váčku). Bowmanůvo pouzdro společně s glomerulem tvoří tzv. Malpighiho tělísko. Vnitřní list pouzdra naléhá na stěnu kapilár cévního klubka, a vnější list přechází do stěny odstupujícího kanálku. Mezi vnitřním a zevním listem pouzdra je tenká štěrbina, ze které začíná systém ledvinových kanálků: proximální kanálek, Henleova klička a distální kanálek. Distální kanálky ledvin přecházejí do sběracích kanálků, které ústí na vrcholcích dřeňových pyramid ledviny. Na vrcholky pyramid se upínají ledvinové kalichy, přecházející do ledvinové pánvičky. (Sběrací kanálky nejsou součástí nefronu!)

Kapilárami glomerulů protéká krev, jejíž plazma se filtrací zbavuje látek, které se s filtrovanou vodou dostávají přes stěnu kapilár a vnitřní stěnu Bowmanova pozdra do štěrbiny váčku, a odtud do proximálního kanálku ledviny. Funkce glomerulu a Bowmanova pozdra připomíná filtr, kterým projde voda, ve vodě rozpustné látky a látky mající menší molekulovou hmotnost. Stěna kapilár a pouzdra nepropouští buňky (např. červené krvinky) a nefiltrují se zde prakticky žádné plazmatické bílkoviny. Tekutina přefiltrovaná do štěrbiny Bowmanova pouzdra se nazývá glomerulární filtrát nebo primární moč.

Množství této tekutiny je obrovské. Za jednu minutu se vytvoří asi 0,12 litru filtrátu, tj. každý den 180 litrů tekutiny. Toto množství je sice více než dvakrát až třikrát větší než je průměrná hmotnost těla, ale 99 % přefiltrované tekutiny se v kanálcích vstřebává zpět, takže definitivní množství moči je podstatně menší: 1000 - 1500 ml denně.

Filtrace v glomerulech je závislá na filtračním tlaku, který můžeme definovat jako tlak, kterým je tekutina (plazma) "protlačována" přes stěnu kapilár a vnitřní list Bowmanova pouzdra do štěrbiny pozdra. Čím větší je rozdíl mezi tlakem v krevních kapilárách klubíčka a tlakem ve štěrbině pouzdra (větší v kapilárách a menší v pouzdru), tím větší je filtrace v glomerulu a tím větší je i množství profiltrované primární moči.

Za normálních okolností je tlak krve ve vlásečnicích glomerulu asi 11 kPa a ve štěrbině pouzdra 2 kPa. Skutečný, efektivní filtrační tlak je asi 6 kPa. Tlakový rozdíl patrný z uvedených čísel je sice 9 kPa, ale k výpočtu skutečného filtračního tlaku je zapotřebí počítat i s rozdílným osmotickým a onkotickým tlakem krevní plazmy a přefiltrované moči. Proto je výsledný filtrační tlak menší než by odpovídalo pouhému rozdílu tlaku krve a tlaku ve štěrbině pouzdra.

Profiltrovaná krevní plazma - primární moč, odtéká ze štěrbiny Bowmanova pouzdra do kanálků, kde je upravována na definitivní moč. Při průtoku proximálním kanálkem, Henleovou kličkou a distálním kanálkem se primární moč postupně zbavuje vody, glukózy, aminokyselin a části minerálních látek. Tyto látky se vstřebávají zpět do krve, která protéká sítěmi kapilár opřádajícími ledvinové kanálky.

Zpětné vstřebávání v kanálcích ledvin je dvojí: aktivní transport a pasivní transport (difuze).

  1. Aktivním transportem rozumíme přesun látek při kterém se spotřebovává energie, která je nutná pro průběh reakcí, kterými je určitá látka (např. sodík) "přenášena" přes buňky tvořící stěnu kanálku. Pokud je typ těchto "přenášecích" reakcí znám, jde obvykle o spojení transportní látky s "nosičem", který přenese daný typ látky buněčnými membránami i vnitřními strukturami buněk. Na přenosech se podílí řada enzymů. Typy reakcí, kterými se transport uskutečňuje jsou velmi rozmanité a pro jednotlivé typy látek obvykle specifické. Např. každá z aminokyselin má "svůj typ" aktivního přenosu.

    Aktivně (tzv. resorpcí) jsou stěnou ledvinových kanálků zpětně transportovány: sodík, draslík, chloridy, vápník, aminokyseliny, glukóza, fosforečnany a uráty. Aktivní transport není jen jednosměrný proces - z kanálků do kapilární krve. Je možný i opačný směr transportu - z cév do nitra kanálků. Jde o aktivní transport, kterému říkáme exkrece. Princip přenosu je obdobný jako při zpětném vstřebávání. Popsaným způsobem jsou v ledvinách vylučovány hlavně látky pro organismus cizí např. penicilin, různá barviva, ale také organické kyseliny.

  2. Pasivní transport (difuze) látek je výsledkem rozdílu v koncentraci látek uvnitř a vně ledvinových kanálků. Klesá-li např. koncentrace sodíku v kanálcích, stoupá jeho koncentrace v krvi protékající v cévních sítích kolem kanálků, a voda difunduje přes stěnu kanálků do místa s větší koncentrací sodíkových iontů. V uvedeném případě z kanálků do krve. Tento typ difuze nazýváme osmóza. Osmózou je v ledvinách transportována především voda z kanálků zpět do krevního oběhu. Účinnost zpětné difuze vody je obrovská - okolo 140 litrů za 24 hodin. Pro příklad několik čísel.

    V glomerulu se přefiltruje asi 150 ml vody za 1 minutu, ale Henleovou kličkou protéká již pouze asi 25 ml tekutiny a sběracím kanálkem jen asi 6 ml tekutiny za minutu. Převedeme-li tato čísla na procenta, pak je v proximálním kanálku vstřebáno asi 80 % vody, a do definitivní moči se dostává jen asi 1 % vody přefiltrované v glomerulu.

    Ledviny pracují jako orgány s vysokou koncentrační schopností a mají rozhodující podíl na hospodaření vodou v organismu.

Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah