Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
11. Močový systém
11. 1. 2. Význam ledvin pro udržení homeostázy
- Bílkovin se v glomerulech každý den přefiltruje asi 300 miligramů, ale prakticky všechny jsou buď hydrolyzovány nebo zpětně resorbovány. V definitivní moči se u zdravého člověka bílkoviny nevyskytují - organismus by ztrácel velké množství obtížně získaných a štěpených látek, nezbytných k obnově a výstavbě tkání. Molekuly bílkovin jsou příliš velké na to, aby mohly být snadno vstřebávány do krevního oběhu kanálků. Buňky proximálního kanálku je proto aktivně "pohlcují" procesem, podobným fagocytóze. (Pinocytóza = "pití" bílkovin.) Uvnitř buněk jsou bílkoviny rozloženy na jednotlivé aminokyseliny, které jsou pak již snadno vstřebatelné.
- Přefiltrovaná glukóza je v proximálním kanálku prakticky zcela aktivně vstřebávána zpět do krevního oběhu. Mezi množstvím filtrovaného cukru a množstvím, které vstřebávají buňky proximálního kanálku, je za normálních okolností rovnováha. V definitivní moči se proto cukr nevyskytuje. Tato rovnováha je závislá především na hladině krevního cukru, která je udržována na poměrně stálé hodnotě 4,5 - 6,5 mmol/l. Zvýší-li se množství cukru na 10 mmol/l, nestačí již buňky kanálků vstřebávat glukózu zpět a je překročen tzv. "práh" ledvin pro vstřebávání cukru. Nadbytečný cukr přechází do moči (glykosurie). Tento stav se např. objevuje při cukrovce (diabetes mellitus).
- Močovina, amonné ionty, kyselina močová a kreatinin jsou odpadní látky, které vznikají v organismu jako konečné produkty rozpadu bílkovin a nukleoproteinů. Snadno se filtrují v glomerulu. Močovina, kyselina močová a amonné ionty se ve velké míře zpětně resorbují v systému ledvinových kanálků. U kreatininu je vylučování i zpětné vstřebávání proměnlivé. Množství močoviny kolísá podle obsahu bílkovin v potravě. Je-li strava bohatá na bílkoviny nebo dochází-li k většímu rozpadu svalové tkáně (rozsáhlá zranění, operační výkony), je vylučováno velké množství močoviny.
- Význam ledvin pro udržování stálého pH ve vnitřním prostředí organismu je zcela zásadní. Většina přijímané potravy je kyselinotvorná. Při látkové výměně proto vzniká velké množství látek, které musí být v krevní plazmě a v buňkách neutralizovány. Kyselých látek, které organismus nedokáže neutralizovat přímo v tkáních, se zbavuje dýcháním a močí. Ve vydechovaném vzduchu je tak vylučován plynný CO2; v moči především roztoky různých kyselin. Kyselost moči proto kolísá od pH 4,5 do 8,0. Za obvyklých životních podmínek je pH moči zdravého člověka asi 6,0. Moč je tedy slabě kyselá.
Dojde-li k poruše vylučovacích a resorpčních funkcí ledvin, dochází k závažným posunům v rovnováze kyselosti a zásaditosti vnitřního prostředí organismu, s těžkými poruchami řady orgánů a orgánových systémů, které mohou mít i smrtelný konec.
