Ledviny vytvářejí moč nepřetržitě, celých dvacetčtyři hodin. Množství a složení moči kolísá podle potřeb organismu, a je závislé především na množství přijaté tekutiny a typu potravy. Světlá, slámová barva čerstvé moči je podmíněna močovými barvivy, která vznikají z rozpadajícího se červeného krevního barviva. Za běžných životních podmínek dosahuje množství moči asi 1,5 litru za 24 hodin. Tento objem nazýváme denní diuréza. Množství i složení moči závisí na dvou faktorech: na množství přefiltrované krve v glomerulech, a na schopnosti ledvinových kanálků zpětně vstřebávat vodu a v ní rozpuštěné látky. Při zvýšeném příjmu tekutin je proto i denní diuréza zvýšená.

Činnost ledvin je řízená zásahy na dvou - pro diurézu rozhodujících místech: v glomerulu a v kanálcích. Vlastní mechanismus řízení je pak v podstatě dvojí: látkový a nervový. (Obě složky se většinou doplňují nebo kombinují.)

1. Filtrace moči v glomerulu: Anatomickým podkladem pro řízení filtrace v glomerulu je již samo uspořádání kapilár cévního klubíčka a kanálků. Distální kanálek probíhá v těsném sousedství přívodné cévy klubíčka. V místě dotyku cévy a kanálku je malý shluk buněk, produkující renin. Renin je hormon, který působí na jednu z bílkovin plasmy (angiotensinogen), která po aktivaci vyvolává smrštění buněk hladké svaloviny ve stěně přívodné cévy glomerulu. Tím mění průsvit přívodné cévy a sekundárně i přívod krve do glomerulu. Ovlivňuje tak filtraci v glomerulu. Podobný účinek má i zúžení ledvinových tepen vyvolané podrážděním nervového systému.
2. Tvorba moči v kanálcích: Druhým místem regulativního zásahu do funkce ledvin, je distální kanálek. Na buňky distálních kanálků působí především dva hormony - antidiuretický hormon (ADH) a aldosteron. ADH je produkován buňkami mezimozku,transportován do zadního laloku hypofysy a odtud je uvolňován do krevního oběhu. Aldosteron tvoří buňky kůry nadledvin.

Účinek obou hormonů je rozdílný.

Antidiuretický hormon působí na buňky distálního a sběracího kanálku. Hormon v kanálcích "otevírá" štěrbiny mezi buňkami, a při takto zvýšené propustnosti stěny se voda dostává do tkáně kolem kanálků, kde je vstřebávána do krevního oběhu.

Aldosteron ovlivňuje vstřebávání sodíku. Přesun sodíkových iontů mění osmotické poměry dřeně ledvin a tyto osmotické změny jsou provázeny přesuny vody.

Při řízení ledvinových funkcí v glomerulu a tubulech se tedy nejvýznamněji uplatňují látkové vlivy - hormony: renin (ledviny), antidiuretický hormon (mezimozek) a aldosteron (nadledviny).

Na činnost ledvin mají vliv i výkyvy ve funkcích celého organismu. Nejvýznamnější jsou změny tlaku krve a změny ve složení krevní plasmy. Filtrační tlak v glomerulech závisí na celkové výši krevního tlaku. I když ledvinové cévy přesně vyrovnávají výkyvy krevního tlaku (zúžením a rozšířením odvodné cévy), větší pokles tlaku kompenzovat nemohou. Tvorba moči se proto při poklesu tlaku (šokové stavy) zastaví. Změny ve složení krevní plasmy jsou hlavním podnětem i pro změny ve složení moči. Odchylky ve složení iontů vedou např. ke změnám osmotických poměrů a k resorpci nebo vylučování vody.