Vyprazdňování močového měchýře (mikce) je složitý děj, kterého se účastní různé svalové jednotky a svalové skupiny, a který je řízen souhrou autonomních nervů a míchy. Začátek močení je vyvolán podrážděním stěny měchýře, která se rozpíná a dráždí nervová zakončení stěny.

Uvolňují se svaly pánevního dna, zvláště tzv. zevní svěrač močové trubice vytvořený v místě, kde močová trubice prochází dnem pánve. Zároveň se smršťuje zevní vrstva stěny močového měchýře, a obsah je vypuzen do močové trubice. Močová trubice je při mikci zčásti pasivní. Rozhodující pro vyprázdnění je smrštění svaloviny stěny měchýře a uvolnění zevního svěrače. (Vnitřní svěrač močové trubice nemá při močení větší význam. Je při močení obvykle uvolněn a jeho stah se uplatňuje u muže pouze při vyprazdňování spermií do močové trubice.)

Celý průběh mikce je koordinován nervy a řízen z dolního úseku bederní míchy. Vůlí je ovládán pouze zevní svěrač močové trubice. Člověk se v dětství naučí ovládat smrštění tohoto svalu a tím potlačovat močení. Pomocný význam při mikci má stah svalstva břišní stěny.

Poškození bederního úseku míchy vede k poruchám celého mechanismu mikce, a k neschopnosti vyprázdnit močový měchýř, nebo naopak k neschopnosti udržet moč.