Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
14. látkové řízení organismu
14. 2. 2. Neurokrokrinie, mezimozek, mozkový podvěsek
Předešlá Následující Předešlá Následující
Obr. 14. 2.

Hypotalamo - hypofyzární systém

  1. hypotalamus (část mezimozku)

  2. zkřížení optických nervů

  3. mezimozek

  4. hypofýza

  5. epifýza

  6. střední mozek

  7. mokovod

Téměř každá buňka v těle je za určitých okolností schopná produkovat nějakou látku - tvořit sekret. Tuto schopnost mají i mnohé buňky centrálního nervového systému, které se v podstatě chovají jako buňky endokrinních žláz. Produkují hormony a peptidy, které jsou uvolňovány do oběhu a ovlivňují činnost nejen vlastního nervového systému, ale i činnost vzdálenějších orgánů, které někdy nemají s funkcí nervové soustavy nic společného.

Schopnost nervových buněk tvořit a do krevního oběhu uvolňovat hormony, označujeme pojmem neurokrinie.

Klíčovou úlohu v neurokrinních regulacích má u člověka hypotalamo - hypofyzární systém. Hypotalamus je částí mezimozku a leží v něm nakupeniny nervových buněk, kterým říkáme jádra. Hypothalamus je s hypofýzou spojen dvěma cestami: cévními sítěmi s předním lalokem a nervovými vlákny se zadním lalokem. (Obr. 14. 2.)

Mozkový podvěsek (hypophysis cerebri) je asi jeden centimetr veliká žláza, spojená krátkou stopkou s mezimozkem. Vlastní žláza leží v tureckém sedle klínové kosti. Podle mikroskopické stavby lze v mozkovém podvěsku rozlišit přední, střední a zadní lalok.

Přední lalok hypofýzy se skládá ze tří typů různě barvitelných buněk. Tyto buňky produkují:

  1. somatropin (somatotropní hormon, STH, růstový hormon)
  2. prolaktin (PRL, luteomamotropní hormon, LTH)
  3. kortikotropin (adrenokortikotropní hormon, ACTH)
  4. hyrotropin (thyreotropní hormon,TTH)
  5. folitropin (folikulostimulační hormon, FSH)
  6. lutropin (luteinizační hormon, LH, ICSH).

Pojmenování hormonů se řídí doporučením komise pro biochemické názvosloví. Názvy a zkratky uváděné v závorkách jsou tradiční a slouží k orientaci ve starší literatuře.

Přední lalok hypofýzy (adenohypofýza) je spojen cévními sítěmi s jádry hypothalamu. V buňkách hypothalamických jader se vytvářejí regulační hormony, které jsou krevním oběhem přenášeny do adenohypofýzy, kde brzdí nebo podporují tvorbu hormonů předního laloku. (Téměř každý ze šesti hormonů adenohypofýzy má, "své" dva faktory, které řídí jeho produkci.) Cévnímu spojení mezi hypothalamem a hypofýzou říkáme portální hypofyzární oběh.

Adenohypofýza produkuje šest základních hormonů:

  1. Somatropin (STH) zlepšuje využití bílkovin v organismu, zprostředkovaně podporuje růst těla a hojení poškozených tkání. Růstový hormon je účinný u mladých organismů, u kterých ještě nedošlo k osifikaci růstové chrupavky, ale současně urychluje kostnatění v okolí chrupavky. Tím podporuje růst kosti do délky. Mechanismus účinku růstového hormonu je nepřímý - zprostředkovaný tzv. růstovými faktory, které se tvoří ve svalech, ledvinách a játrech. STH mj. zvyšuje produkci růstových faktorů, které teprve působí na růstové chrupavky. U dospělého organismu, kde je již růst ukončen, je funkce somatropinu omezena na ovlivnění látkové výměny bílkovin.

    Dojde-li k nadměrné produkci somatropinu v dětství, roste postižený jedinec i po ukončení puberty a dosahuje nadměrných výšek (i nad 230 cm).

    Nadprodukce růstového hormonu v dospělosti se nemůže projevit dalším vzrůstem - růstové chrupavky jsou již osifikované. Vysoké hladiny STH působí růst pouze okrajových partií těla - nosu, brady, prstů apod. Důvody růstu právě těchto částí těla nejsou jasné. Toto onemocnění - akromegalie je prakticky vždy způsobena nádorem adenohypofýzy, který vyrůstá z buněk produkujících somatropin.

  2. Prolaktin (PRL) je nezbytný pro růst mléčné žlázy. Prolaktin navozuje zvýšené dělení buněk mléčné žlázy. Po porodu prolaktin zahajuje a udržuje (společně s dalšími hormony) produkci mléka - laktaci.

    U mužů se také tvoří určité množství prolaktinu. Hormon ovlivňuje růst předstojné žlázy a přídatných pohlavních orgánů (např. měchýřkovitých žláz).

  3. Kortikotropin (ACTH) je hlavním hormonem, který řídí činnost kůry nadledvin. Kůra nadledvin produkuje skupinu hormonů, kterým se souhrně říká kortikoidy. ACTH podporuje tvorbu hlavně glukokortikoidů (viz dále). Jeho přítomnost je nezbytná k udržení normální funkce kůry nadledvin.

    Poruchy ACTH se projevují zprostředkovaně - poruchou funkce nadledvin; chyběním nadledvinových hormonů.

  4. Thyrotropin (TTH) vyvolává zvýšený růst buněk štítné žlázy, zvyšuje prokrvení a látkovou výměnu ve žláze a zvyšuje tvorbu hormonů štítné žlázy.

    Poruchy tvorby thyrotropinu se projevují poruchou tvorby hormonů štítné žlázy a změnami vyplývajícími z nadměrné nebo nedostatečné hladiny těchto hormonů v krvi (viz dále).

  5. Folitropin (FSH) ovlivňuje růst a dozrávání stěny vaječníkových váčků (folikulů). Stěna váčků, ve kterých dozrávají vajíčka, je tvořena buňkami, které produkují hormon estrogen. Folitropin je nezbytný pro udržení produkce estrogenu, který má opět řadu dalších funkcí - především při řízení menstruačního cyklu. Folitropin je nezbytný i pro uvolnění vajíčka z folikulu. Umožňuje ovulaci.

    U mužů podporuje FSH růst semenotvorných kanálků ve varleti. Účinek folitropinu se vždy kombinuje s dalšími hormony řídícími funkce pohlavních orgánů.

  6. Lutropin (LH, ICSH) působí také na buňky stěny vaječníkových folikulů. Lutropin snad vyvolává prasknutí folikulu a vyplavení vajíčka - ovulaci. Nesporná je účast LH na vzniku žlutého tělíska, které se vytvoří na místě prasklého folikulu. Žluté tělísko produkuje hormon progesteron.

    U mužů působí lutropin na buňky varlete, které tvoří mužský pohlavní hormon - testosteron. Poruchy sekrece lutropinu se projevují opět nepřímo. Dojde ke snížení tvorby hormonů, jejichž vznik lutropin řídí (progesteronu, testosteronu).

Střední lalok hypofýzy produkuje skupinu hormonů, které jsou svou chemickou strukturou velmi podobné kortikotropinu. Jednotlivé látky této skupiny hormonů dostaly různé názvy podle zjištěného nebo předpokládaného účinku. Jejich existence a význam u člověka nebyla přesvědčivě prokázán. Snad jedině melanotropin se podílí na zvýšení pigmentace kůže při některých onemocněních. (I tento účinek je u člověka pochybný. Zvýšení pigmentace může vyvolat přímo kortikotropin.)

Zadní lalok hypofýzy (neurohypofýza) vzniká původně z dutého výběžku mezimozku a jeho spojení s předním lalokem podvěsku mozkového je teprve druhotné. Hormony neurohypofýzy vznikají v jádrech mezimozku (hypothalamu). Odtud proudí nervovými vlákny do zadního laloku, kde jsou uvolňovány z nervových zakončení do krevního oběhu. Neurohypofýza není tedy endokrinní žláza v pravém smyslu slova. Slouží jako "překladiště" hormonů vzniklých činností nervových buněk jader hypothalamu. (Viz Obr. 14. 2.)

V neurohypofýze jsou do krevního oběhu uvolňovány dva hormony:

  1. Antidiuretický hormon (ADH) má jediný hlavní biologický účinek. Zvyšuje propustnost buněčných membrán v distálním kanálku ledviny. Buňky stěny distálních kanálků špatně propouštějí vodu. Účinkem ADH se stanou propustnější a voda protékající kanálky se dostává do dřeně ledvin, odkud se zpětně vstřebává do oběhu. Vstřebáváním vody se snižuje množství vylučovaní moči (antidiuretický účinek), a zabraňuje tak ztrátám vody z organismu. Sekrecí ADH jsou řízeny poměry ve vnitřním prostředí organismu.
  2. Oxytocin vyvolává rytmické stahy hladké svaloviny dělohy při pohlavním dráždění a zejména při porodu. Vyvolává i smrštění myoepiteliálních buněk ve stěně mlékovodů. (Vliv oxytocinu na hladké svalstvo krevních cév je u člověka zanedbatelný.)

  3. Účinek oxytocinu na svalstvo dělohy se plně projevuje až v závěru těhotenství, kdy klesá ochranný vliv progesteronu. Oxytocin navozuje rytmické stahy dělohy v průběhu porodu, které jsou nutné k vypuzení plodu. V průběhu těhotenství blokuje progesteron účinek oxytocinu.
    Také po porodu je z neurohypofýzy uvolňováno velké množství oxytocinu. Dráždění prsních bradavek při kojení vyvolává totiž reflexní zvýšení výdeje hormonů. Vlastní mechanismus kojení tak udržuje trvalou a vysokou produkci oxytocinu, nutnou k vyprazdňování mlékovodů prsní žlázy a ke zmenšení dělohy.
Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah