ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE ČLOVĚKA

Štítná žláza (glandula thyroidea) je párová endokrinní žláza, jejíž oba laloky leží po stranách štítné chrupavky hrtanu. Oba laloky jsou spojeny úzkým můstkem žlázové tkáně. Nezvětšená štítná žláza není hmatná. Laloky žlázy jsou kryty plochými krčními svaly, které jdou od jazylky k hornímu okraji hrudní kosti. (Obr. 14. 4.)

Mikroskopická stavba štítné žlázy je charakteristická uspořádáním žlázových buněk do uzavřených váčků (folikulů), vyplněných bílkovinným roztokem (koloidem). Koloid obsahuje dva základní hormony žlázy - thyroxin a trijodthyronin. Buňky tvořící žlázové folikuly vychytávají z krve jód a nezbytné aminokyseliny. Další činnost těchto buněk spočívá v tom, že spojováním aminokyselin vytvářejí bílkovinu, na kterou se váže jód a vznikají oba účinné hormony.

Pro udržení funkce štítné žlázy a regulaci množství produkovaných hormonů je nezbytný thyrotropin (TTH) vylučovaný předním lalokem hypofýzy.

Thyrotropin zvyšuje množství krve protékající žlázou a usnadňuje tak výdej thyroxinu a trijodthyroninu. Větší množství krve přináší do štítné žlázy i více látek nezbytných k tvorbě hormonů. Štítná žláza je jedinou žlázou s vnitřní sekrecí, která je přímo závislá na přísunu prvku získaného výhradně z potravy. Nedostatek jódu v potravě (voda) vede k poruchám funkce štítné žlázy - tvoří se neúčinné hormony s nízkým obsahem jódu.

Závislost štítné žlázy na jódu je z vývojového hlediska velmi zajímavá. Jód není - alespoň teoreticky - nezbytný pro účinnost hormonů štítné žlázy. Existují látky, které jsou stejně účinné jako "pravé hormony" s jódem, a přitom jód vůbec neobsahují. Důležité je pouze prostorové uspořádání molekuly thyroxinu a thyroninu.

Závislost na jódu je vývojová náhoda. Život vznikl v mořích, kde je vysoký obsah jódu ve vodě. Velký přísun jódu a jeho snadná dostupnost navodily vznik mechanismů pro jeho vychytávání a zabudování do vhodné polohy v molekulách obou hormonů. Přechodem živočichů z vody na souš se získávání jódu sice značně ztížilo, ale mechanismus použití jódu u hormonů štítné žlázy se udržel v celé živočišné říši.

Hormony štítné žlázy mají účinky metabolické, thermoregulační, růstové a vývojové.

Rozdělení funkcí thyroxinu a thyroninu je pouze schematické. Jednotlivé účinky hormonů na sebe úzce navazují a v mnoha směrech jsou závislé na množství produkovaných hormonů. Popisované účinky se proto týkají normálních, fyziologických dávek ve zdravém organismu. Při chorobných změnách (např. při nadprodukci hormonů) se funkce hormonů značně mění.

Metabolická funkce spočívá v přímém účinku hormonů štítné žlázy na buněčné jádro, kde ovlivňují řízení látkové výměny, zvláště tvorbu bílkovin. Hormony štítné žlázy zvyšují látkovou výměnu. Zvyšují spotřebu kyslíku ve tkáních a urychlují vstřebávání cukrů v trávicím ústrojí. Thyroxin a thyronin zvyšují rozpad tuků.

Thermoregulační funkce : hormony štítné žlázy zvyšují tvorbu tepla v organismu zvláště tehdy, je-li tělo v chladném prostředí a k udržení celkové tělesné teploty je nutná větší produkce tepla ve tkáních. (Snad jde o přímý zásah hormonů na mitochondriích tkáňových buněk.)

Růstový význam hormonů štítné žlázy souvisí s metabolickými funkcemi thyroxinu a thyroninu. Oba hormony v normálních dávkách zvyšují tvorbu bílkovin, které ve zvýšené míře spotřebovává rostoucí organismus. Hormony štítné žlázy jsou proto významnými růstovými faktory.

Vývojové účinky thyroxinu a trijodthyroninu se u člověka projevují zejména při dozrávání tkáně centrálního nervového systému v dětském věku. Při snížené hladině hormonů dochází k postupnému narušování funkcí mozku končící jeho těžkou poruchou - slabomyslností. V blízkosti folikulů štítné žlázy jsou uloženy zvláštní buňky, které produkují další hormon - kalcitonin. Jsou sice určité pochybnosti o jeho významu v lidském organismu - nejsou známa žádná onemocnění vyvolaná nadměrnou nebo nedostatečnou tvorbou tohoto hormonu, ale je prokázané, že snižuje hladinu vápníku v krvi. Kalcitonin slouží k jemné regulaci hladiny vápníku a doplňuje tak funkci hormonů příštítných žláz.