K tomu, aby organismus mohl zaznamenat a rozlišit množství velmi rozmanitých podnětů, vytvořily se v průběhu vývoje specializované orgány - receptory.
Receptory, čidla, smysly nám umožňují přijímat mechanické, tepelné, chemické a světelné podněty (počitky). Receptory můžeme třídit podle různých hledisek. Podle druhu podnětů rozlišujeme:
- Mechanoreceptory zaznamenávající změny tlaku (dotyk), vibrace, napětí a natažení. Tlakové receptory jsou např. v kůži a ve sliznicích. Napětí a natažení vnímají svalová vřeténka a šlachová tělíska. Mezi mechanoreceptory patří i zvukové receptory vnitřního ucha (vnímají chvění) a receptory rovnovážného ústrojí, které reagují na proudění tekutiny ve vnitřním uchu. Mechanoreceptory jsou drážděny fyzikálními podněty.
- Thermoreceptory jsou specializované na přijímání dvou kvalit: tepla a chladu.
- Chemoreceptory jsou přijímače chuťových, čichových, orgánových (napětí O2 a CO2) a bolestivých podnětů.
- Radioreceptory jsou pouze tyčinky a čípky v sítnici oka. Reagují na světelné (elektromagnetické) vlny.
Přicházejí-li podněty z povrchu těla nebo z vnějšího prostředí, jsou přijímány exteroreceptory: oko, ucho, receptory v kůži atd. Změny ve vnitřním prostředí organismu zaznamenávají interoreceptory: chemoreceptory, šlachová tělíska a svalová vřeténka aj.
Receptory mají vždy dvě hlavní stavební a funkční složky:
- Smyslové buňky, které "čtou" příslušný podnět. "Četbu" těchto buněk můžeme přirovnat k člověku, který se naučí jeden typ písma. Dostane-li text v tomto písmu, přečte jej. Jiný typ písma je pro něj nesrozumitelný. Světelné paprsky nevyvolávají v buňkách hmatového tělíska žádné podráždění.
- Nervová vlákna, ve kterých se "přečtený" podnět převádí na elektrochemický děj, který je podstatou vzruchu. Nervové vlákno začínající v receptoru, je aferentním dostředivým výběžkem (dendritem) senzitivního neuronu. Vzniklý vzruch je tímto vláknem převeden do těla neuronu a do centrálního nervového systému. Proto říkáme, že senzitivní nervová vlákna začínají u receptorů a vedou dostředivě.
