Řízení pohybu
Úmyslný pohyb je základním předpokladem existence vyšších organismů. U člověka je pohyb základem všech typicky lidských funkcí, kterými jsou především práce, řeč a písmo.
Nezbytným předpokladem úmyslného a cíleného pohybu je zabezpečení mimovolních pohybů , kterými je zajištěna vzpřímená poloha, svalové napětí a rovnováha těla. (Člověk musí nejdříve stát a potom může teprve chodit.)
Podněty pro zaujmutí a udržování polohy těla vycházejí z vestibulárního aparátu a ze svalových vřetének a šlachových tělísek. Receptory vestibulárního aparátu informují především o poloze a pohybech hlavy. Svalová vřeténka a šlachová tělíska vysílají údaje o poloze končetin, napětí ve svalech a pohybech svalových skupin. Všechny informace důležité pro posouzení okamžité polohy těla se scházejí na úrovni mozkového kmene, převážně v jádrech retikulární formace a v mozečku. Z retikulární formace vycházejí dráhy, které řídí mimovolní pohyby nutné k zaujmutí vzpřímené polohy těla a k udržení svalového napětí, které je předpokladem pro "start" chtěného pohybu.
Činnost retikulární formace je koordinována mozečkem a podřízena mozkové kůře. Mozeček se při řízení mimovolních pohybů uplatňuje tak, že ze spousty informací, které přicházejí do mozkového kmene a na který je mozeček drahami napojen, vybírá ty nejvýznamnější a ostatní potlačí, utlumí. Mícha dostává zpětně pouze takové povely, které v dané situaci v edou k nejoptimálnějšímu pohybu. Mozeček tak upřesňuje, optimalizuje a koordinuje mimovolní pohyby a významně se podílí na udržení rovnováhy při chůzi a pohybu.
Povely k provedení úmyslného pohybu vycházejí z rozsáhlé motorické oblasti temenního a čelního laloku. Od buněk kůry směřují vlákna tvořící mohutný svazek tzv. pyramidové dráhy. V motorické kůře jsou buňky řídící prostřednictvím pyramidové dráhy činnost určitých svalových skupin, přesně prostorově umístěny. Drážděním jednotlivých korových okrsků lze proto např. vyvolat záškuby jedné svalové skupiny nebo i jediného svalu. Největší plochu kůry mají vyhrazeny svaly ruky (palce), jazyka a hrtanu. (Řeč a práce.)
Pyramidové dráhy procházejí hemisférami a mozkovým kmenem. Na rozhraní krční a hřbetní míchy se většina vláken pyramidových drah kříží. Vlákna z pravé hemisféry jdou do levé poloviny míchy a naopak.
V míše probíhá větší část pyramidové dráhy v postranních provazcích a končí u buněk předních míšních rohů nebo je s nimi spojené vsunutými neurony.Menší část vláken pyramidové dráhy probíhá v předních míšních provazcích. Od těchto buněk vycházejí nervová vlákna míšních nervů, inervujících příčně pruhované svaly.
Je-li pyramidová dráha ve svém průběhu někde přerušena (nejčastěji krvácením v podkorovém úseku, tzv. "mozková mrtvice", ictus cerebri), dojde k ochrnutí (parese, plegii) svalstva na opačné polovině těla.
Rozsah poruchy je dán místem (typem hemisféry) a rozsahem krvácení. Větší poškození na periferii vyvolává krvácení do dominantní hemisféry. U praváků znamená krvácení v levé (dominantní) hemisféře i těžké postižení řečových funkcí a písma.
Řízení cílených pohybů se významně účastní bazální ganglia a mozeček.
Bazální ganglia
Bazální ganglia jsou velká jádra uložená v bílé hmotě obou hemisfér. Skládají se z několika samostatných oddílů různého původu a různého zapojení. Největší celky tvoří tzv. ocasaté jádro (nucleus caudatus) a čočkovité jádro (nucleus lentiformis). V činnosti bazálních ganglií a jejich podílu na řízení hybnosti je mnoho nejasného. Podle posledních názorů na řízení volní hybnosti u člověka se zdá nejpravděpodobnější tento výklad:
Bazální ganglia vytvářejí stále stejné impulzy - "návody" pro pohyb. Tyto návody jsou drahami přiváděny do motorických oblastí kůry a kůra je upraví (vytřídí) podle informací, které sama dostává z různých receptorů, a které má uložené v paměti. Upravené impulzy pak vyšle pyramidovou drahou k míšním buňkám. Pokud uvedená představa o funkci bazálních ganglií platí, pak vlastně není zásadní rozpor v řízení mimovolní a volní pohybové aktivity. Volní pohyby jsou výsledkem pouze dodatečného, korového zpracování impulzů, které přicházejí z nižších oddílů centrálního nervstva. Celý mechanismus by se dal přiblížit i tímto přirovnáním. V bazálních gangliích (a zřejmě i v mozečku) jsou "nahrány" různé programy jako v televizním archivu. "Ředitel" programu (mozková kůra) vybírá do vysílání (pyramidová dráha) právě ten program, který je v dané situaci nejvhodnější. Co je právě nejvhodnější, to pozná mozková kůra podle informací, které přicházejí z receptorů a které nepřetržitě analyzuje a třídí.
Mozeček (cerebellum) je spojen silnými stonky s koncovým mozkem a s mozkovým kmenem. Mozeček se skládá ze dvou polokoulí (hemisfér) a spojovacího mozečkového červu (vermis). Na povrchu mozečku je silně rozbrázděna kůra, pod kterou je bílá hmota (dráhy). V bílé hmotě leží mozečková jádra. Mozeček je velkým množstvím drah spojen s mozkovou kůrou, s kmenem a s míchou.
Hlavním zdrojem informací pro mozeček jsou dráhy z jader osmého hlavového nervu (vestibulární dráhy) a míšní dráhy přivádějící údaje o poloze a pohybu hlavy a končetin. Mozeček se účastní řízení jak mimovolních, tak chtěných pohybů. Na základě informací z vestibulárního aparátu a svalových receptorů řídí mozečková kůra napětí ve svalech a zabezpečuje vzpřímenou polohu a rovnováhu těla .
Napětí svalů, stabilita těla a pohybová souhra zajišťovaná různými svalovými skupinami, je předpokladem pro uskutečnění volních i mimovolních pohybů. Mozeček tyto pohybové aktivity koordinuje.