Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
1. Základní jednotky živé hmoty
1.2.13. Chromosomy
Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah Předešlá Následující

Chromosomy jsou pentlicovité útvary, které je možné pozorovat světelným mikroskopem v dělící se buňce pouze po speciálním obarvení. Jsou tvořeny molekulami DNA a bílkovinným obalem. Počet chromosomů v jádru buňky je stálý a je typický pro každý živočišný druh.

Člověk má ve všech tkáňových (tělových) buňkách 46 chromosomů.

Pouze zralé pohlavní buňky mají poloviční počet chromosomů. (Viz dále.)

Chromosomy jsou v jádru přítomny trvale. V jádru nedělící se buňky je vlákno DNA, které tvoří základ chromosomu, despiralizováno, a je viditelné pouze v elektronovém mikroskopu. Na jeho úsecích (genech, vlohách) se DNA přepisuje do mRNA (mesenger - poslíček), která po úpravě putuje póry jaderné membrány do cytoplazmy. Obsahuje informaci o pořadí aminokyselin - složení bílkoviny, která má být buňkou vytvořena. (Viz Tvorba bílkovin.)

Každý chromosom, který pozorujeme v mikroskopu na počátku buněčného dělení, se skládá ze dvou dceřinných chromosomů, spojených v místě zvaném centromera. V tomto místě se rovněž při buněčném dělení upíná vlákno dělícího vřeténka. Centromera dělí chromosom na krátká a dlouhá raménka. Každý chromosom má tak nejen určitou celkovou délku, ale i poměr krátkých a dlouhých ramen, a charakteristické zbarvení (pruhování). Pomocí tohoto pruhování lze přesně zjistit o který chromosom se jedná a zda je nepoškozen.

Chromosomy řadíme do tzv. karyotypu - od nejdelšího po nejkratší. U člověka je 22 párů chromosomů číslováno; 23. pár označujeme písmeny X a Y a říkáme jim pohlavní chromosomy.

Chromosomální ženské pohlaví je určeno kombinací pohlavních chromosomů XX, mužské pohlaví kombinací XY. Pro určení pohlaví je rozhodující přítomnost Y chromosomu. V jádru nedělící se buňky je druhý X chromosom spiralizován a vytváří X chromatin. Změny v počtu nebo struktuře chromosomů (a tedy i v genetické výbavě jedince) vedou k poruchám tělesného a duševního vývoje. Vyšetření chromosomů patří proto k základním genetickým vyšetřením. Pro toto vyšetření jsou nejvhodnější bílé krvinky, které lze snadno získat odběrem krve. Pro prevenci narození dětí s chromosomálními odchylkami má zásadní význam možnost chromosomálního vyšetření plodu a placenty v průběhu těhotenství.