kanál cytoplazmatické membrány
mitochondrie
cytoskelet
cytoplazmatické váčky
jaderná hmota
jaderná membrána
endoplazmatické retikulum
endoplazmatické retikulum
s dělícím tělískem
dělící tělísko
Golgiho komplex
lyzosomy
fagocytóza
Vláknité bílkovinné struktury zajišťují jak stálost, tak i proměnlivost tvaru buňky. Tvoří její vnitřní mechanickou oporu a podmiňují tak schopnost buněčného pohybu. Základními stavebními prvky tohoto typu jsou mikrotrubičky a vlákna. Stěny mikrotrubiček jsou obvykle tvořeny klubíčky bílkovin seřazených do šroubovice. Vytvářejí vnitřní "kostru" buňky, tvoří trubičky dělícího vřeténka a jsou základem řasinek a bičíků. Vlákna jsou složena ze spirálně uspořádaných bílkovin. Změny tvaru a prostorové orientace molekul bílkovin v trubičkách a vláknech, umožňují změny tvaru buněk, pohyb organel i pohyb celých buněk.
Příkladem hrudkovitých částic je ribosom. Každý ribosom je tvořen dvěma podjednotkami složenými z RNA a bílkovin. Ribosomy jsou přichyceny na zevním povrchu stěny (membrány) endoplazmatického retikula. Na ribosomech probíhá hlavní část tvorby bílkovin. (Některé typy ribosomů jsou i volně rozptýleny v cytoplazmě.)
Základní buněčné funkce jsou stejně univerzální a jednotné pro všechny organismy jako stavební prvky buňky. Tvar a funkce jsou neoddělitelné. Funkce buněk jsou charakterizovány především schopností:
Kromě jednobuněčných a mnohobuněčných organismů existují formy života, které nemají buněčnou strukturu. Jsou to viry a ricketsie. Jsou složeny z molekuly DNA nebo RNA a bílkovinného obalu. Jsou schopné se množit jen v živočišných nebo rostlinných buňkách. Do buněk pronikají pomocí svých enzymů a k reprodukci využívají organely, látky i energii buňky. Mimo buňky nejeví známky života. Pravděpodobně se jedná o vysoce specializované parazitické organismy, které původně měly buněčnou stavbu. Některé z nich jsou schopné se do buněk trvale začlenit a ovlivněním buněčného dělení vyvolat nádorové onemocnění. Viry byly již připraveny uměle.
Bakterie jsou jednobuněčné organismy s členitou buněčnou strukturou a všemi projevy životních funkcí. Nemají ale anatomicky ohraničené jádro. Kruhová molekula DNA je uložena přímo v cytoplazmě, bez ohraničení jadernou membránou.