N - jádro osteocytu
Kostní tkáň je specializovaná, pevná pojivová tkáň. Jako všechna pojiva, skládá se z kostních buněk (osteocytů), mezibuněčné hmoty (beztvaré) a kolagenních vláken. Základní mezibuněčná hmota je mineralizována. Anorganickou, minerální složku tkáně tvoří krystaly podobné hydroxyapatitu. Z chemického hlediska jde o složité sloučeniny vápníku, fosforu, hořčíku a sodíku. Kostní minerály jsou v podobě štíhlých jehlic vázány na povrch kolagenních vláken. Kostní tkáň je základem kosti. (Kost je orgán!)
Kolagenní vlákna jsou v kostní tkáni upravena buď nepravidelně, pak tvoří nepravidelně uspořádané pletivo nebo jsou orientována ve vrstvách, pak vytvářejí destičky (lamely).
Nepravidelná, plsťovitá kostní tkáň je u dospělého člověka omezena pouze na kostní výběžky (hrboly) a drsnatiny v místě úponu svalů.
Lamely kostní tkáně jsou základem tzv. lamelózních kostí, tj. většiny kostí tvořících dospělou kostru člověka. V mělkých prohlubních kostních lamel jsou uloženy okrouhlé kostní buňky (osteocyty).
Osteocyty se v dospělé kosti účastní především uvolňování minerálních látek, vázaných na vazivová vlákna kostní tkáně. Zvláště významné je uvolňování vápníku, jehož stálá hladina v krevní plazmě je nezbytná pro činnost nervové a svalové soustavy.
Minerální látky představují asi 65 % objemu kostní tkáně. Zbytek připadá na organickou složku kostní tkáně, především na bílkoviny.
V dětství v kostní tkáni převažují organické látky - kost je pružná. Ve stáří převažují minerální látky - kosti jsou pak sice tvrdší, ale jsou křehké. (Více viz pohybový systém.)