dendrity
malé neurony spojené s tělem velkého neuronu
drsné endoplazmatické retikulum
synapse
myelinová pochva axonu
svalové vlákno a motorická ploténka
Fyziologickým základem činnosti nervové tkáně je schopnost přijímat, vytvářet a vést vzruchy. Základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně je neuron. Neurony se obvykle vzájemně kontaktují (dotýkají se) a vytvářejí složité řetězce (sítě). Mohou být spojené s výkonnými orgány (svaly) nebo spojovat přijímače (receptory, smysly, čidla) s centrálním nervovým systémem.
Neuron se skládá z vlastního těla nervové buňky a z jejich výběžků - výchlipek těla neuronu. Výběžky jsou dvojího druhu - axony a dendrity.
Axon vede odstředivě, např. od těla neuronu ke svalu. Tento výběžek je obvykle značně dlouhý, ale je velmi tenký. Větví se až na svém konci.
Dendrity jsou krátké, většinou bohatě rozvětvené výběžky, vedoucí dostředivě, např. od receptoru (čidla) k tělu buňky. (Za „střed“ považujeme tělo neuronu, kde je mj. jiné uloženo i buněčné játro.)
Základní stavba nervové buňky i jejich výběžků odpovídá stavbě většiny buněk jiných tkání. Na ribosomech neuronů probíhá vydatná tvorba bílkovin, dosahující až úrovně tvorby bílkovin žlázovými buňkami.
Výběžky nervových buněk - axony i dendrity, jsou vychlípeninami těla neuronu; jsou proto na svém povrchu kryty buněčnou membránou a vyplněny cytoplasmou s buněčnými organelami. Výběžkům neuronů říkáme také nervová vlákna.
Povrch některých výběžků je kryt myelinovou pochvou. Vodivost nervových vláken je závislá na síle této pochvy. Čím je vlákno silnější a čím silnější je jeho myelinová pochva, tím rychleji vede vzruchy.
V okolí nervových buněk a jejich výběžků jsou v centrálním nervovém systému buňky tvořící jakési výplňové "vazivo" nervové tkáně - gliové buňky. Gliové buňky vytvářejí vhodné prostředí pro činnost nervových buněk. Kromě podpůrné funkce zajišťují i výživu nervových buněk, tvoří obaly kolem jejich výběžků, a některé gliové buňky jsou schopné fagocytovat cizorodé látky; mají tedy také obrannou funkci.
