Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
3. Růst, názvy částí těla, orientace na těle
3. 3. Anatomická norma, roviny a pohyby
Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah Předešlá Následující


Obr. 3.2.

Směry a roviny těla

Anatomickou normu (anatomické postavení) zaujímá tělo stojící ve stoji spojném, se vzpřímenou hlavou, končetinami volně spuštěnými podél těla a s dlaněmi obrácenými dopředu. Při každém popisu těla, orgánů i chorobných tvarových změn vycházíme z tohoto postavení - bez ohledu na to, v jaké poloze se například zraněný trup nebo končetiny momentálně nacházejí. (Obr. 3. 2.)

Tělo můžeme rozpůlit střední rovinou na dvě souměrné poloviny - pravou a levou. Této rovině říkáme mediánní rovina. Rovina kolmá k rovině mediální je příčná, transversální neboli horizontální rovina. Třetí základní rovinu - kolmou jak k rovině mediální , tak k rovině horizontální - svislou a rovnoběžnou s čelem nazýváme frontální rovina. Z těchto základních tří rovin vycházíme při určování směru na trupu i na končetinách.

Z uvedených tří rovin pouze mediální rovina půlí tělo na dvě souměrné poloviny. Ostatní roviny rovnoběžné s rovinou mediánní, pokud jsou mimo střed těla jsou nazývány sagitální roviny. Ze zbývajících základních dvou rovin - horizontální a frontální - ani jedna nemusí procházet středem těla.

Při popisu lokalizace útvaru na těle využíváme zejména relativních popisů směrů:

mediálně (medium = střed) jsou uloženy všechny vnitřní útvary, ležící blíže střední rovině.

laterálně (latus = bok) jsou uloženy útvary ležící dále od mediální roviny.

kraniálně (cranium = lebka) jsou uloženy útvary ležící směrem k hlavě.

kaudálně (cauda = ocas) jsou uloženy útvary ležící směrem opačným, k dolnímu konci těla.

ventrálně (venter = břicho) jsou uloženy útvary ležící směrem dopředu, v přední části těla.

dorsálně (dursum = záda) jsou uloženy útvary ležící směrem dozadu, v zadní části těla.

superficialis (povrchový, zevní - externus) je označení pro útvary ležící zevně, povrchově.

profundus (hluboký, vnitřní - internus) je označení pro útvary ležící v hloubce.

dexter je označení pro útvary ležící v pravo.

sinister je označení pro útvary ležící v levo.

proximálně je označení pro útvary ležící na končetinách blíže k trupu; tj. k rameni, kyčli.

distálně je označení pro útvary ležící na končetinách blíže k prstům.

Ke speciálnímu popisu jednotlivých krajin se používají i jiné pojmy. Nejčastěji jde o směry, k jejichž označení se využívá názvů a uložení párových kostí. Například na končetinách je místo mediální a laterální možné použít názvu radiální a ulnární nebo tibiální a fibulární.



K popisu pohybu hlavy, trupu, končetin a jejich částí se používá dalších pojmů.

abdukce (abducere - odváděti) - odtažení od střední roviny

addukce (ad - k, směrem do ) - přitažení ke střední rovině

dukce (ductio) - pohyb ve vodorovné rovině, naklánění

flexe - ohnutí, ohýbání

extenze - natažení, napřímení

rotace (rotatio) - otáčení, otáčivý pohyb kolem dlouhé osy

pronace (pronatio) - vtáčení; otáčivý pohyb ruky a předloktí (nebo nohy) palcem dolů a malíkovou hranou nahoru

supinace (supinatio) - otáčení končetiny opačně než pronace, tj. nejprve palcem a potom dlaní nahoru (dopředu) a malíkovou hranou dolů

oposice (oppositio - převrácení) - postavení proti; postavení palce proti ostatním prstům