Anatomickou normu (anatomické postavení) zaujímá tělo stojící ve stoji spojném, se vzpřímenou hlavou, končetinami volně spuštěnými podél těla a s dlaněmi obrácenými dopředu. Při každém popisu těla, orgánů i chorobných tvarových změn vycházíme z tohoto postavení - bez ohledu na to, v jaké poloze se například zraněný trup nebo končetiny momentálně nacházejí. (Obr. 3. 2.)
Tělo můžeme rozpůlit střední rovinou na dvě souměrné poloviny - pravou a levou. Této rovině říkáme mediánní rovina. Rovina kolmá k rovině mediální je příčná, transversální neboli horizontální rovina. Třetí základní rovinu - kolmou jak k rovině mediální , tak k rovině horizontální - svislou a rovnoběžnou s čelem nazýváme frontální rovina. Z těchto základních tří rovin vycházíme při určování směru na trupu i na končetinách.
Z uvedených tří rovin pouze mediální rovina půlí tělo na dvě souměrné poloviny. Ostatní roviny rovnoběžné s rovinou mediánní, pokud jsou mimo střed těla jsou nazývány sagitální roviny. Ze zbývajících základních dvou rovin - horizontální a frontální - ani jedna nemusí procházet středem těla.
Při popisu lokalizace útvaru na těle využíváme zejména relativních popisů směrů:
mediálně (medium = střed) jsou uloženy všechny vnitřní útvary, ležící blíže střední rovině.
laterálně (latus = bok) jsou uloženy útvary ležící dále od mediální roviny.
kraniálně (cranium = lebka) jsou uloženy útvary ležící směrem k hlavě.
kaudálně (cauda = ocas) jsou uloženy útvary ležící směrem opačným, k dolnímu konci těla.
ventrálně (venter = břicho) jsou uloženy útvary ležící směrem dopředu, v přední části těla.
dorsálně (dursum = záda) jsou uloženy útvary ležící směrem dozadu, v zadní části těla.
superficialis (povrchový, zevní - externus) je označení pro útvary ležící zevně, povrchově.
profundus (hluboký, vnitřní - internus) je označení pro útvary ležící v hloubce.
dexter je označení pro útvary ležící v pravo.
sinister je označení pro útvary ležící v levo.
proximálně je označení pro útvary ležící na končetinách blíže k trupu; tj. k rameni, kyčli.
distálně je označení pro útvary ležící na končetinách blíže k prstům.
Ke speciálnímu popisu jednotlivých krajin se používají i jiné pojmy. Nejčastěji jde o směry, k jejichž označení se využívá názvů a uložení párových kostí. Například na končetinách je místo mediální a laterální možné použít názvu radiální a ulnární nebo tibiální a fibulární.
K popisu pohybu hlavy, trupu, končetin a jejich částí se používá dalších pojmů.
abdukce (abducere - odváděti) - odtažení od střední roviny
addukce (ad - k, směrem do ) - přitažení ke střední rovině
dukce (ductio) - pohyb ve vodorovné rovině, naklánění
flexe - ohnutí, ohýbání
extenze - natažení, napřímení
rotace (rotatio) - otáčení, otáčivý pohyb kolem dlouhé osy
pronace (pronatio) - vtáčení; otáčivý pohyb ruky a předloktí (nebo nohy) palcem dolů a malíkovou hranou nahoru
supinace (supinatio) - otáčení končetiny opačně než pronace, tj. nejprve palcem a potom dlaní nahoru (dopředu) a malíkovou hranou dolů
oposice (oppositio - převrácení) - postavení proti; postavení palce proti ostatním prstům