Kost (os, ossis) je složitý, živý a plastický orgán. Kostní tkáň je jen jednou z tkání, které se na stavbě kostí podílejí.
Kostní tkáň patří mezi oporná pojiva. Základními stavebními složkami této tkáně jsou: buňky (osteocyty), vlákna (kolagenní, elastická) a mezibuněčná hmota. Hlavním znakem kostní tkáně je přítomnost pevné (tvrdé) mineralizované mezibuněčné hmoty.
Kost je v dětství schopná růstu a její vnitřní struktura podléhá celý život trvalým remodelačním změnám v závislosti na silách, které na ni působí (např. tah svalů, váha těla apod.).
Kosti můžeme třídit podle různých hledisek. Na základě uspořádání vláken v základní hmotě rozlišujeme:
Podle tvaru kosti rozeznáváme:
Každá kost se skládá ze tří stavebních komponent. Na povrchu kosti je vazivová okostice (s výjimkou kloubních povrchů), pak následuje vlastní kostní tkáň a uvnitř kostních dutin je kostní dřeň.
Okostice (periosteum)
Okostice je většinou silný, tuhý, vazivový list, který pokrývá celou kost kromě kloubních konců, které jsou povlečené sklovitou kloubní chrupavkou. Okostice je bohatě prokrvená a obsahuje četné cítivé nervy. Krevní cévy periostu mají velký význam pro výživu kostí. Je-li periost odtržen, porušuje se i výživa kosti.
Nervy periostu zabezpečují vedení tzv. kostní bolesti. Vlastní kostní tkáň nervy nemá - je necitlivá. Bolest při poranění kosti (např. při kostní zlomenině) je tedy zčásti zprostředkovaná poškozeným periostem.
Kostní kompakta a spongiosa
Povrch kosti je tvořen různě silnou, deskovitou nebo trubicovitou kompaktní kostí. Kompaktní kost má také svoji architekturu. Archtektonickými jednotkami kompakty jsou kostní lamely. Lamely jsou ploché nebo soustředně orientované destičky (trubičky) kostní tkáně. V mělkých prohlubních ve stěnách lamel jsou uloženy kostní buňky. U dlouhých kostí je střední partie kostní kompakty tvořena trubicovitými, tzv. Haversovými lamelami, které vytvářejí vrstvy kolem centrálního kanálku, kterým procházejí kostní cévy.
Uvnitř kostí, především v kloubních koncích (s výjimkou dutin) je houbovitá kostní tkáň, spongiosa. (Obecná stavba kostní tkáně, tj. kompakty i spongiosy, byla popsána v kapitole věnované tkáním.
Úprava spongiosy vykazuje určité stavební zákonitosti, kterým říkáme kostní architektonika. Architektonickou jednotkou spongiosní kosti je kostní trámec.
Trámečky spongiosní kosti probíhají zdánlivě chaoticky, ale před více než sto lety si švýcarský anatom Georg Mayer (1815 - 1892) všiml, že v horním konci stehenní kosti jsou kostní trámečky uspořádány do oblouků, připomínajících gotické klenby středověkých katedrál. Propočty ukázaly, že úprava a síla trámců je struktura maximálně odolná na největší zatížení kostí. Architektonika trámců dává kosti obrovskou pevnost, srovnatelnou s pevností litiny, při poměrně malé hmotnosti kostry.
Při porušení kostního tvaru - kostní zlomenině, vzniká v průběhu hojení kosti nejprve neuspořádaná úprava trámců. Postupnou zátěží se mohou trámečky přestavět do směrů, které nejlépe odpovídají novému zatížení kosti.
Trubicovitá a lamelosní úprava kompakty dodává kosti nejen maximální pevnost při minimálním množství (hmotnosti) použitého materiálu, ale podmiňuje i její pružnost. Kanály trubic je zároveň zajištěno cévní zásobení kosti bez zeslabení nosné struktury kosti.
Kostní dřeň
Třetí složkou kosti je kostní dřeň. Dřeň vyplňuje dřeňové dutiny uvnitř diafys dlouhých kostí a drobné prostůrky mezi trámečky spongiosní kosti (epifysy). Dřeň je složena z jemných sítí tvořených vazivovými vlákny a bohatě větvenými cévními pleteněmi. V mládí je v kostech zastoupena především červená kostní dřeň, která je krvetvorným orgánem. (Vznikají zde všechny typy krvinek.) Červená dřeň je postupně nahrazována tukovou tkání a mění se ve žlutou kostní dřeň. V dospělosti je krvetvorba omezena již jen na dřeň ve spongiose krátkých a plochých kostí.
Krev je červená, neprůhledná a vazká tekutina. Je to tekutá tkáň, která se skládá z krevní plasmy a krevních buněk - krvinek.