Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
4. Stavba a funkce kostí
4. 2. 3. Kostra hrudníku
Předešlá Následující

Obr. 4. 5.

Kostra hrudníku


  1. první hrudní obratel

  2. rukojeť hrudní kosti

  3. tělo hrudní kosti

  4. mečovitý výběžek

  5. chrupavčité části žeber

Kostěným podkladem hrudníku jsou žebra, hrudní obratle a hrudní kost (viz Obr. 4. 5.).

Žebra (costae) jsou protáhlé, obloukovité kosti, které se svými hlavičkami pohyblivě připojují k obratlovým tělům. Kostěná část žeber je v přední části hrudníku doplněna žeberní chrupavkou, která teprve připojuje žebra k hrudní kosti.

U prvních sedmi párů žeber připojuje chrupavka žebra přímo k hrudní kosti - jde proto o tzv. pravá žebra. Další tři páry žeber jsou chrupavkami spojeny s výše uloženými pravými žebry. Tyto tři páry tvoří tzv. nepravá žebra. Poslední dva páry zůstavají nespojeny - jde o volná žebra, končící mezi svaly břišní stěny.

Žebra tvoří zhruba horizontálně uloženou síť, která slouží k orientaci na hrudníku a k projekci orgánů hrudní dutiny.

Hrudní kost (sternum) je plochá a hmatná kost, uzavírající přední plochu kostry hrudníku. Skládá se z rukověti, z vlastního těla a mečovitého výběžku. Přístupnost hrudní kosti a možnost snadného nabodnutí její dřeňové dutiny jsou využívány při odběru krvetvorné kostní dřeně na vyšetření.



Hrudník

Hrudník (thorax) ohraničuje hrudní dutinu, tvoří kostěnou schránku hrudních orgánů a představuje plochu pro začátek řady svalových skupin. Ke kostře hrudníku se upínají především dýchací svaly: krční, mezižeberní, zádové, bránice a některé svaly horních končetin. Stah těchto svalů vyvolává pohyb žeber a změny objemu hrudní dutiny.

Mechanika pohybu hrudníku je dosti složitá. V zásadě jde o otáčivý pohyb žeber, která jsou činností dýchacích svalů zvedána a díky svému zakřivení hrudník rozšiřují nejen ve vertikálním směru, ale zároveň i v příčném a předozadním směru. Zvětšení objemu hrudníku je provázeno nasátím vzduchu do plic - vdechem.

Výdech je navozen především pružností plic, pružností hrudní stěny (kloubních spojení žeber s obratli) a váhou hrudní stěny. Výdech je proto převážně pasivní děj. Na mechanice pohybu hrudní stěny se významně podílí i malá pohyblivost hrudní páteře, která je pevnou osou pro pohybující se žebra.

Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah