Vniknou-li do organismu cizorodé látky, např. cizí bílkoviny, buňky, bakterie, viry i některé další látky, vyvolávají především v mízních tkáních obrannou odpověď, tzv. imunitní reakci .
Cizorodým látkám říkáme antigeny. Antigenností rozumíme schopnost látky aktivovat ("spouštět") buňky mízní tkáně. Výsledkem tohoto působení antigenu je tvorba protilátek (imunoglobulinů) plazmatickou buňkou a nebo aktivace T lymfocytů. Imunitní reakce může v organismu probíhat několikerým způsobem.
- Cizorodá látka (antigen) navodí imunitní reakci . Reakce může být dvojího typu. Buď je zprostředkována protilátkami produkovanými plazmatickými buňkami, pak jde o tzv. humorální typ imunity nebo T lymfocyty, a pak jde o tzv. buňkami zprostředkovaný typ imunity.
- Antigen (v tomto případě zvaný též alergen) po kontaktu s citlivým organismem vyvolá přecitlivělost , která vede k poškození buněk, tkání a orgánů. Podle rychlosti nástupu projevů po setkání s antigenem rozeznáváme přecitlivělost časného typu , která je zprostředkována protilátkami, a přecitlivělost pozdního typu , která je zprostředkována T lymfocyty.
- Antigenem lze též navodit toleranci (snášenlivost), imunitní nevnímavost k cizím antigenům. Toleranci je možno vyvolat jednak v časné fázi vývoje jedince, jedna u dospělého organismu. U dospělého jedince se tolerance nejsnáze navodí po přípravě organismu ozářením nebo po podávání imunosupresivních látek (většinou protinádorové léky). Umělé navození nevnímavosti je nezbytnou podmínkou pro transplantaci orgánů.
