Srdce (cor, ř. kardia) je svým původem céva. Stavba srdeční stěny proto v principu odpovídá stavbě stěny velkých cév.

Vnitřní výstelku srdce tvoří endokard, tenká blána obdobné stavby jakou má endotel v cévách. Endokard vystýlá srdeční dutiny a mezi síněmi a komorami tvoří cípaté chlopně. Střední vrstvou srdeční stěny je srdeční svalovina, myokard.

Srdeční svalová tkáň je v obraze světelného mikroskopu složená z příčně pruhovaných trámců, podobných vláknům kosterní svaloviny. Při větším zvětšení v elektronovém mikroskopu je zřejmé, že trámce srdeční svaloviny mají buněčnou stavbu. Svým uspořádáním tak stojí srdeční svalovina na rozhraní mezi typickou buněčnou strukturou hladké svaloviny a vláknitou stavbou kosterního svalu.

Síťovitá (trámčitá) stavba myokardu umožňuje rychlý a dokonalý rozvod nervových vzruchů, které vedou k postupnému a vlnovitému smršťování srdečního svalu.

Povrch srdce je kryt vnitřním vazivovým listem, epikardem, který podél cév vstupujících a vystupujících ze srdce přechází v zevní vazivový obal, osrdečník, perikard. Štěrbinovitý prostor mezi perikardem a epikardem je tzv. dutina perikardu s malým množstvím tekutiny, která dovoluje hladký a klouzavý pohyb obou listů.