V uspořádání vnitřní cirkulace u plodu, novorozence a u dospělého člověka je řada anatomických i fyziologických rozdílů.

U plodu odtéká část krve z pravé síně do pravé komory a odtud do plicního kmene. Jde převážně o krev z horní duté žíly. Krev z dolní duté žíly (bohatě nasycená kyslíkem) protéká oválným otvorem (foramen ovale) v přepážce mezi pravou a levou síní do levé síně. Jen minimum krve se tak dostává do pravé komory a plicního kmene, ale ani krev proteklá pravou komorou do plicního kmene se do plic nedostane!

Plíce plodu jsou nevzdušné; alveoly nejsou rozepjaté a odpor v cévách probíhajících hutnou plicní tkání, nedovoluje průtok přitékající krve. Plod nedýchá a funkci plic plní placenta. Část krve z horní duté žíly, která přeteče do pravé komory a do plicního kmene, je převedena širokou cévní spojkou z plicního kmene do aortálního oblouku. Tato tepenná spojka se nazývá Bottalova dučej (ductus arteriosus).

Pomocí dvou zkratů - oválného otvoru a Bottalovy dučeje - obchází u plodu krev plíce.Těmito zkraty je pro jednotlivé části těla také zajištěno rozdělení krve s rozdílným obsahem kyslíku. Vzhledem k uspořádání cév odstupujících z aortálního oblouku se totiž krev z pravé komory (tj. krev proteklá dučejí), dostává převážně až do hrudní aorty a do systému jejích větví. Protože jde o krev přiteklou především z horní duté žíly, jsou trup a dolní končetiny zásobovány krví velmi chudou na kyslík (25 - 60%).

Tepnami rozvádějícími krev pro tkáně hlavy, pro mozek a pro horní končetiny proudí krev proteklá z dolní duté žíly oválným otvorem do levé síně, levé komory a do aorty. Tato krev je lépe nasycena kyslíkem (asi ze 67%).

Při popisu cirkulace krve v srdci zbývá vysvětlit mechanismus, kterým se krev z dutých žil dostává do oválných otvorů nebo do pravé komory, i když přitéká v obou případech do jednotné dutiny pravé síně.

Vysvětlení je v charakteru proudění krve jako zvláštního typu kapaliny v cévách a v srdečních dutinách. Poměrně složité zákonitosti si lze představit tak, že část krve při stěnách cév proudí jinou rychlostí než krev uprostřed trubice. Také při ohybu krevního proudu se mění rychlost jednotlivých vrstev krevního proudu.

Tvar vnitřního povrchu síně, nasměrování malých chlopní v ústí dutých žil a konečně i tvar oválného otvoru, vyvolávají rozvrstvení krevního proudu, pomocí kterého je nakonec směrována krev z dutých žil do ústí pravé komory i do oválného otvoru. Významnou roli mají i tlakové poměry v srdečních dutinách.

Krev proteklá fetálním srdcem je větvemi aorty rozvedena k orgánům a tkáním těla. Úprava cév těla je u plodu prakticky totožná s dospělým organismem. Pouze z kyčelních tepen odstupují dvě pupeční tepny (aa. umbilicales), které jdou po zadní ploše břišní stěny k pupečnímu otvoru, a jím - již společně s pupeční žilou, do placenty. Pupečními tepnami (!) odtéká žilní (odkysličená) krev z plodu do placenty, kde se opět okysličuje. Z placenty přitéká odkysličená (!) krev pupeční žílou. (Viz dále.)

Cirkulace krve u plodu je umožněna velmi časně začínající činností srdce. Srdce má proto pro vývoj lidského zárodku s jeho obrovskými nároky na látkovou výměnu, klíčový význam.

Při porodu dochází k rychlé a zásadní přestavbě oběhových poměrů.

Metabolická výkonnost placenty se v posledních měsících těhotenství stále zhoršuje. Při porodu přestává krev placentou prakticky úplně protékat a v oběhu plodu významně stoupá tlak. Dusící se novorozenec se po vybavení z porodních cest a podvazu pupečníku (pupečníkových cév) několikrát lapavě nadechne a plíce se postupně rozepínají.

Rozepjetím a provzdušněním plicní tkáně výrazně klesne odpor v cévách plicního řečiště a krev začne proudit z pravé komory plicním kmenem do plic, kde se okysličuje. Z plic se vrací plicními žilami do levé síně, levé komory a do aorty. Oválný otvor mezi pravou a levou síní se uzavře "chlopněmi", které se při změně nitrosrdečního tlaku nejprve slepí a později srostou. Cévy spojující plod s placentou (pupeční tepny a pupeční žíla) se také postupně slepují a srůstají. Bottalovou dučejí mezi plicním kmenem a aortálním obloukem protéká po narození stále menší množství krve a postupně se průtok úplně zastavuje. Celá přestavba oběhu trvá u novorozence několik hodin, a úplné uzavření všech spojek se uskuteční během prvních dnů až týdnů po narození.

Nedojde-li k této přestavbě a spojky zůstávají úplně nebo částečně průchodné, vznikají různé typy vrozených srdečních vad. Přes velkou rozmanitost možných kombinací neukončeného vývoje oběhového systému, je obvyklým funkčním důsledkem vady nedostatečný přívod kyslíku ke tkáním.

Neuzavřenými spojkami se totiž mísí okysličená a neokysličená krev, takže v orgánech a tkáních obíhá smíšená krev s nižším obsahem kyslíku a dochází k hypoxii, "dušení" tkání.