Krevní kapiláry mají stěny propustné pro určité množství bílkovin a pro krevní plasmu. Plazma se dostává do mezibuněčných prostorů, kde tvoří tekuté prostředí pro tkáňové buňky - tkáňovou tekutinu. Pokud by tkáňová tekutina nebyla opět z tkání odváděna, došlo by k jejímu hromadění až k úplné zástavě tkáňové cirkulace. Z části tkáňové tekutiny proto vzniká míza (lymfa), která je z tkání odváděna mízními cévami slepě začínajícími v mezibuněčných prostorech (štěrbinách). Mízní cévy představují jakýsi drenážní systém tkání. Jak významný systém to je, dokládá množství tkáňové tekutiny, které v těle dosahuje asi 10,5 litru.
Složení mízy se od krevní plazmy liší. Míza obsahuje méně bílkovin, větší množství tukových kapének (zvláště míza odtékající z orgánů trávicího systému), a více látek vzniklých v průběhu látkové výměny ve tkáních.
Složení mízy je ovšem velmi proměnlivé a je závislé na úrovni látkové výměny určitého druhu tkáně nebo orgánu. Např. z trávicího systému odtéká mléčně zkalená lymfa, obsahující velké množství tukových kapének a poměrně velké množství bílkovin. Míza obsahuje i lymfocyty a některé další krevní buňky. Za den se vytvoří 2 - 3 litry mízy.
Funkce mízy je drenážní, transportní a obranná. Míza odvádí z tkání vstřebané látky (např. z trávicího systému), a odpadové produkty látkové výměny tkání. Svým složením se podílí na udržení stálého vnitřního prostředí tkání a orgánů. Bílé krvinky, které lymfa obsahuje se podílejí na obranných reakcích organismu.
Míza velmi pomalu odtéká do žilní krve.
Proudění mízy je zajišťováno podobně jako pohyb krve v žilách. Smršťováním svalstva je lymfa mízními cévami vytlačována směrem k srdci a poklesem nitrohrudního tlaku při vdechu je nasávána do hrudníku. Mízní cévy jsou podobně jako žíly opatřeny chlopněmi, které brání zpětnému toku mízy. Je-li na některém místě její pohyb zpomalen nebo dokonce znemožněn, dochází k otokům. Odtok mízy z tkání je možno urychlit polohováním a masáží.
