Dýchací cesty mají tyto části:

• zevní nos
• nosní dutinu
• nosohltan
• hrtan
• průdušnici
• průdušky
• plice ( Obr. 9. 1.)

Vlastními dýchacími odstavci plic jsou tzv.

• respirační bronchy
• alveoly

Dýchací cesty zachovávají ve všech svých částech jednotný stavební plán, v zásadě společný všem trubicovitým orgánům. Stěna trubic i dutin dýchacího systému se skládá ze sliznice, podslizničního vaziva a z chrupavčitého (u dutin kostěného) skeletu, vaziva a z hladké svaloviny.

1. Sliznice je pokryta cylindrickým řasinkovým epitelem, typickým pro dýchací cesty. Funkčně jde o epithel, jehož kmitající řasinky umožňují posun hlenu, na který se nalepují mikroorganismy a nečistoty z vdechovaného vzduchu. (Ve sliznici dýchacích cest jsou početné hlenové žlázky.)
2. Podslizniční vazivo je hojné zvláště v hrtanu, kde jeho prosáknutí při zánětu vyvolává zúžení dýchací trubice až její uzávěr. Ve vazivu celé dýchací trubice jsou rozptýleny drobné uzlíky složené z lymfatických buněk, které tvoří ochrannou bariéru proti infekci.
3. Chrupavčitý nebo kostěný skelet trubic a dutin zabraňuje zúžení dýchacích cest.

   Trubice jakými jsou hrtan, průdušnice a průdušky, vykonávají při dýchání drobné "peristaltické" pohyby vyvolané smrštěním svaloviny stěny dýchací trubice. Smrštění svaloviny tak ovlivňuje průchodnost dýchací trubice. Zúžení průsvitu je ovšem limitováno pružností prstenčitých a podkovovitých chrupavek, které nedovolí úplné uzavření trubice.

   V úsecích, kde souvislejší chrupavčitá výztuž stěny chybí - drobnější nitroplicní průdušky - může ovšem smrštění hladké svaloviny úplně zamezit proudění vzduchu do dýchacích odstavců plic a vyvolat dušení. (Křečovité stažení svalstva při bronchiálním astmatu.)

   Chrupavky hrtanu jsou vzájemně kloubně spojené a tvoří pohyblivý skelet. Svaly pohybující hrtanovými chrupavkami mění napětí hlasivkových vazů, které se na ně upínají a mění i tvar hlasivkové štěrbiny, kterou proudí vdechovaný a vydechovaný vzduch. (Tvorba hlasu.)