Chrupavky hrtanu jsou spojeny drobnými klouby , které umožňují jejich vzájemný pohyb. Pohyb chrupavek je prováděn třemi skupinami krátkých hrtanových svalů , jejichž působením dochází k napínání, přibližování a oddalování hlasivkových řas (hlasové vazy jsou pokryty sliznicí, čímž teprve vznikají slizniční hlasové řasy). Pohyb umožňuje měnit výšku zvuku, vznikajícího chvěním okrajů řas proudem pomalu vydechovaného vzduchu. Na vzniku lidského hlasu, který podmiňuje řeč se kromě hlasivek podílí i hrtanová dutina a vedlejší nosní dutiny. Výška hlasu závisí na napětí a délce vazů; barva hlasu na prostornosti a tvaru dutin. ( Obr. 9. 5.)

Řeč je velmi složitý děj, kterého se účastní i další, tzv. mluvidla: měkké patro, dásně, jazyk, zuby, rty atd. Projevem jejich funkce je lidská artikulovaná řeč, zajišťovaná především komplikovanou souhrou různých nervových mechanismů. (Zvuk, hlas a řeč jsou proto zcela rozdílné pojmy.)

Vlastní hrtanová dutina je vystlána sliznicí, krytou řasinkovým epitelem.

Podslizniční vazivo hrtanu je tvořeno řídkým vazivem, prostoupeným množství cév. Řídké vazivo snadno při zánětu prosákne a vzniklý otok rychle zúží průsvit hrtanu a vyvolává dušení. Uzávěr hrtanové dutiny nebo uzávěr některého z předcházejících odstavců dýchacích cest (např. krvácením a zlomeninami v oblasti ústní a nosní dutiny, nebo otokem vyvolaným bodnutím hmyzu), je v rámci první pomoci nutné rychle obejít a umožnit proudění vzduchu do průdušnice.

Nejjednodušším urgentním a krátkodobým výkonem tohoto druhu je koniotomie (koniopunkce), při které se tzv. koniotomickou jehlou probodne vazivová membrána ve štěrbině mezi chrupavkou prstenčitou a štítnou. Štěrbina je dobře hmatná při silném záklonu hlavy. Jehla vpichovaná přesně ve střední čáře probodává kůži, podkoží, vazivovou membránu a sliznici dutiny hrtanu. Po vbodnutí se v ráně ponechá dutý plášť jehly, který slouží jako trubice přivádějící do hrtanu vzduch.