ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE ČLOVĚKA

arteria (a.) brachialis (brachium - paže) - pažní tepna
arteria (a.) carotis (z řeckého názvu hlava nebo závrať, mdloba; obvyklý překlad: krkavice, patřící ke krkavici) - karotida, krční tepna
arteria (a.) iliaca (ile - tříslo, slabiny, ve vztahu ke kosti kyčelní) - kyčelní tepna
arteria (a.) mesenterica (ř. mesos - střední, ř. enteron - střevo, ř. mesenterium - okruží, závěs orgánů dutiny břišní složený ze dvou listů pobřišnice) - okružní tepna
arteria (a.) renalis (ren - ledvina) - ledvinová tepna
arteria (a.) subclavia (sub - pod, clavicula - klíční kost) - podklíčková tepna
abdukce (abducere - odváděti) - odtažení od střední roviny
acetabulum (z původního acetum - ocet, nádoba na ocet) - miska, jamka kyčelního kloubu
acetylcholin - látka, která je uvolňována na zakončení parasympatických vláken (mediátor parasympatiku)
acidita (acidum - kyselina) - kyselost látek
acromion (acros - vrchní) - nadpažek, výběžek lopatky
addukce (ad - k, směrem do ) - přitažení ke střední rovině
adnexa děložní (adnexus – připojený) – orgány připojené k děloze; vaječníky a vejcovody
adrenalin (ad - u, ren - ledvina) - hormon vylučovaný převážně buňkami dřeně nadledvin; adrenalin především zvyšuje látkovou výměnu v organismu
adventicia (adventicius - zvenku přicházející) - zevní vazivová vrstva kryjící trubicové orgány, např. trávicí trubici a cévy
agranulocyt (a - zápor, granulum - zrnko, ř. kytos - buňka) - bílá krvinka, která nemá v cytoplazmě barvitelná zrnka
Achillova šlacha (mythologický hrdina Achilles byl zranitelný pouze na patě, mělo by se proto mluvit o Achillově patě nikoli o "šlaše") - úponová šlacha trojhlavého lýtkového svalu
akcelerace (acceleratio) - zrychlení
akomodace (accommodatio) - změna tvaru čočky; oploštění nebo vyklenutí čočky umožňující vidět blízké i vzdálené předměty
albumin (albumen - bílek, bílkovina, albuminum - bílkovina) - typ bílkoviny krevní plasmy
alveolus - malá dutinka, polokulovitý váček (např. zubní jamka, plicní sklípek); přes stěnu plicního alveolu dochází k výměně plynů mezi vzduchem a krví a naopak
alveolus - sklípek, drobná výduť, dutina, jamka
alveolus - zubní lůžko; sklípek, váček
aminokyseliny - organické kyseliny, které mají v molekule dusíkatou NH2 ; základní stavební jednotky bílkovin
ampulla (ampulus - široký, objemný) - nádoba, džbánek; rozšířená část konečníku
anabolismus (ř. metabole - výstup) - přeměna látek z potravy na látky vlastní tělu
analyzátor (analysis - rozklad, rozložení) - skupina buněk mozkové kůry schopná provádět rozbor přicházejících informací (vzruchů)
anastomóza - přirozená nebo uměle vytvořená spojka, např. mezi vlákny nervů, cévami nebo dutými (trubicovitými) orgány; arteriovenózní anastomóza - spojka mezi tepnou a žílou
anatomie (ř. anatemno - rozřezávám) - věda o tvaru, stavbě a vývoji živých organismů
androgeny (ř.aner - andros - muž, ř. gennao - plodím) - mužské pohlavní hormony vylučované buňkami varlete a kůry nadledvin; hlavním představitelem androgenů je testosteron
angina (ř. anchó - zužuji) - zánět mandlí a mízní tkáně hltanu většinou bakteriálního původu
antidiuretický hormon (ř. anti - proti; diuresis - vylučování moči) - hormon působící proti nadměrnému vylučování moči (vody) v ledvinových kanálcích
anus (anularis - kruhovitý) - kruh, řiť
aorta - srdečnice; tepna vystupující z levé srdeční komory, která pomocí svých větví rozvádí okysličenou krev (tepennou) ke tkáním těla
apnoe (a - zápor, ř. pnoe - dech) - zastavení dýchání na krátkou dobu; "zadržení dechu"
appendix vermiformis (appendix - přívěsek, vermis - červ) - červovitý výběžek slepého střeva
arachnoidea (ř. arachne - pavouk) - pavučnice; střední obal mozku a míchy mající jemnou, síťovitou sktrukturu
architektonika kostí (architektura, ř. architráv - vodorovný článek ležící na dvou podpěrách) - přeneseném smyslu slova, stavební úprava kostních trámců maximálně odolná proti zatížení
articulatio (art.) genus – (genus – rod, pokolení) - kolenní kloub
articulatio (art.) humeri - ramenní kloub
articulatio (art.) talocruralis - hlezenní kloub
arteria (ř. aer - vzduch; původně trubice vedoucí vzduch, vzdušnice) - tepna; pružná trubice rozvádějící okysličenou krev ke tkáním těla; arteriola - zdrobnělina, "tepénka"
articulatio - skloubení (článkování řeči); kloub
articulatio (art.) cubiti - loketní kloub
articulatio coxae - kyčelní kloub
asimilace (asimilatio - anabolismus, ř. anabole - výstup) - přizpůsobovat se; přeměna látek z potravy na látky vlastního těla
asociace (associare - připojiti, spojiti) - spojování představ; schopnost mozkové kůry (analyzátorů) spojovat došlé informace a porovnávat je s údaji uloženými v paměti; asociační schopnost mozkové kůry je základem myšlení
atlas (ř. Atlas - bůh nesoucí nebeskou klenbu) - nosič; první krční obratel (C1)
auskultace (auscultatio - poslech) - vyšetření sluchem, např. poslech srdečních ozev, vyšetření zvuků vznikajících při dýchání apod.; vyšetření se provádí přímo uchem nebo poslechovými přístroji - fonendoskopy
axis - osa, čepovec; druhý krční obratel (C2 )

Bartholinská žláza (Caspar Bartholinus 1655 – 1738, profesor anatomie v Kodani) – hlenová žláza v poševním vchodu
báze lebeční (ř. basis - základ) - lebeční spodina
bilirubin (bilis - žluč, ruber - červený) - žlučové barvivo vznikající z červeného krevního barviva
biliverdin (bilis - žluč, verdis - zelený) - zelené žlučové barvivo; jedno ze žlučových barviv
biofyzika (ř. bios - život, ř. fysis - příroda) - věda o fyzikálních pochodech v živých organismech a vlivech fyzikálních jevů na organismus
biochemie (ř. bios - život) - věda o složení organismů a látkové přeměně, která v nich probíhá
biologie (ř. bios - život, ř. logos - nauka) - věda o živých organismech, studuje stavbu, vlastnosti a projevy organismů a vztahy mezi nimi a prostředím
Bowmanovo pouzdro (Bowman W. - anglický anatom a fyziolog žijící v 19. století) - dvojlistý váček vytvořený kolem cévního klubíčka v kůře ledviny
Brocovo centrum řeči (P. Broca 1824 - 1880, profesor chirurgie a antropologie v Paříži) - tzv. motorické centrum řeči, nazývané jeho jménem; leží v zadní části kůry čelního laloku
bronchiolus (ř. bronchus - průduška) průdušinka; trubička uvnitř plic o průsvitu menším než jeden milimetr
bronchus (ř. bronchos - průduška) - průdušky; trubice, kterými proudí vdechovaný a vydechovaný vzduch; stěnu tvoří sliznice, chrupavky a vazivo s různým množstvím hladké svaloviny

caecum (caecum - slepý) - slepé střevo, první úsek tlustého střeva
calices renales (calix - dutina, váček, pohárek, kalich; ren - ledvina) - ledvinové kalichy, jejichž spojením vzniká ledvinová pánvička
calva (calvaria - strop dutiny) - lebeční klenba; lebka bez dolní čelisti
canalis inquinalis - tříselný kanál
capillus (caput - hlava, pilus - chlup) - správněji: pilus capitis - vlas
cartilago - chrupavka, druh pojiva
cavum tympani (cavum - dutina, ř. tympanon - bubínek) - bubínková dutina (středoušní dutina)
centriol (lat. centrum - střed) - buněčná organela navozující vznik dělícího aparátu buňky
cerebellum - mozeček
cervix - krk, šíje, hrdlo, krček
clavicula (clavis - klíč) - klíční kost
cochlea - kochlea; hlemýžď, blanitý orgán mající tvar ulity hlemýždě, ve kterém je sluchový receptor; hlemýžď je uložen uvnitř skalní kosti
concha - koncha; škeble, závitek; skořepina; nosní skořepa
conjugata (coniugata, conjugatus - svázaný, spoutaný, spojený) - označení pro pánevní rozměry
cor (ř. kardia) - srdce
corpus pineale, epiphysis cerebri (corpus - tělísko, tělo; pinea - šiška; ř. epi - nad; fysis - příroda; cerebrum - mozek) - mozkový nadvěsek (součást mezimozku); šišinka
corpus - těleso, hrbol, hrbolek; tělo
corpus cavernosum (corpus - tělo, těleso; caverna - dutina) - houbovité těleso, topořivá tkáň penisu
corpus luetum (corpus – těleso, tělísko; luteus – žlutý) – žluté tělísko vznikající z buněk prasklého vaječníkového folikulu
Cortiho orgán (A. Corti (1822 - 1876) pracoval na patologické anatomii ve Vídni) - orgán vnitřního ucha, který obsahuje receptory pro příjem zvuku; základní část sluchového orgánu; hlemýžď
cranium (ř. kranion - vrch hlavy) - lebka
crista - lišta, hrana, hřeben
cytologie (ř. kýtos - buňka, ř. logos - nauka) - věda o stavbě a funkci buněk a buněčných organel
cytostatika (ř. kytos - buňka, ř. statikos - stavící) - látka zastavující buněčné dělení; léky omezující růst nádorových buněk

daktyloskopie (ř. daktylos - prst, ř. skopeo - pozoruji) - daktyloskopie je vyšetřovací metoda, jejímž zakladatelem je J. E. Purkyně. V kriminalistice slouží k identifikaci osob podle charakteristické kresby kožních lišt na prstech (podle "otisků prstů"); v genetice se dědičnosti této kresby využívá hlavně při určování rodičovství
defekace (de - od; faeces - výkaly) - vyprazdňování střevního obsahu
dendrit (ř. dendron - strom) - keříčkovitě se rozvětvující výběžky nervové buňky vedoucí podněty směrem do těla nervové buňky
diabetes mellitus (ř. dia - skrz, ř. baino - jdu) - průchod, průtok, úplavice; cukrová úplavice, porucha metabolismu cukrů
diafysa (ř. diafyó - vzrůstám) - střední úsek dlouhé kosti
diaphragma (ř. diafragma - bránice, správněji m. diaphragma - brániční sval) - plochý sval oddělující hrudní dutinu od břišní dutiny; hlavní vdechový sval
diastola (ř. diastolle - roztahuji) - ochabnutí srdeční svaloviny; doba, kdy je některá z předsíní nebo komor roztažená a plní se krví
diencefalon (ř. dia - mezi, ř. enkefalon - mozek) - mezimozek
diferenciace (diferentia - rozdíl) - tvarové a funkční rozlišení, rozrůznění; vyzrání; specializace buněk a tkání
diferenciace (lat. differentis - rozdíl) - tvarové a funkční rozlišení (rozrůznění)
difusní (difussus - rozptýlený, rozmělněný) - v použitém smyslu slova: skládající se z jednotlivých, isolovaných stavebních prvků
difuze (diffusio - prolínání, pronikání) - míšení dvou nebo více kapalin (plynů), které se liší hustotou; prolínání kapalin nebo plynů přes stěnu orgánů, membrán apod.
discus intervertebralis (ř. diskos - disk, kotouč; inter - mezi; vertebra - obratel) - meziobratlová destička (ploténka)
distální (distalis) - vzdálený (vzhledem k určitému bodu na těle)
distantia - vzdálenost; název používaný pro stanovení pánevních rozměrů
diuréza (ř. dia - skrz, ř. uron - moč) - močení; vylučování moče ledvinami
DNA (deoxyribonukleová kyselina) - látka schopná autoreprodukce, nesoucí dědičné vlohy (informace), obsažené v jádře buněk
dominantní (lat. dominans - převládající) - dominantní je označení pro dědičnou vlohu, která svým projevem převládne nad jinou (recesivní); přeneseně i znak, který převládne ve fenotypu
dorsální (dorsalis); (dorsum - hřbet) - hřbetní, u zad
ductus deferens (ductus - vývod, kanálek; deferens - odvádějící) - chámovod, semenovod; trubice spojující nadvarle s močovou trubicí
dukce (ductio) - pohyb ve vodorovné rovině, naklánění
dura mater (durus - tvrdý, mater - matka) - tvrdá mozková plena; zevní obal mozku a míchy
dynamometr (ř. dynamis - síla, ř. metron - míra) - přístroj na měření tělesné (svalové) síly

efektor (efectus - výkon, účinek) - původce, tvůrce; výkonný orgán - sval
elastická vlákna (ř. elasticus - vláčný, poddajný, pružný) - druh vazivových vláken charakteristický velkou pružností a vlnitým průběhem
elektrokardiograf (EKG) (ř. kardia - srdce, ř. grafo - píši) - přístroj zapisující elektrické proudy vznikající při srdeční činnosti
elektromyograf (ř. mys, myos - sval, ř. gramma - písmo) - přístroj zapisující elektrické proudy vznikající při činnosti svalů
embryologie (ř. embryon - zárodek, ř. logos - nauka) - nauka o vzniku a vývoji zárodku
emulgace (emulsio, emulze) - soustava, v níž jsou kapénky jedné tekuté látky rozptýleny v druhé kapalině (tuk ve vodě apod.)
encefalon (ř. enkefalon - mozek) - mozek; název se užívá pro označení tzv. předního mozku – převážně obou mozkových polokoulí
endokard (ř. endon - uvnitř, ř. kardia - srdce) - vnitřní výstelka srdečních dutin, která má stejnou stavbu jako endotel cév
endotel (ř. endon - uvnitř, ř. theca - obal, blána) - výstelka cévní, vnitřní vrstva stěny cévní
eobiont (ř. eos - vlastní, prvotní, ř. bios - živý) - "prvotní živý organismus"; první živé soustavy, předchůdci dnešních prvoků
epicondylus (ř. epi - při; kondylos - kloub) - výběžek nad kloubem
epidermis (ř. epi - nad, shora, ř. derma - kůže) - pokožka, zevní povrchová vrstva kůže
epididymis (ř. epi - nad, dodymoi - varlata) - nadvarle; první úsek vývodných pohlavních cest
epifysa (ř. epiphysis - výrůstek, hrbol) – koncová, obvykle kloubní část dlouhé kosti
epikard (ř. epi - na povrchu, ř. kardia - srdce) - zevní vrstva srdečního svalu, vazivový obal srdce
epitel (ř. epi - na, ř. thele - bradavka, tenká kůžička) - tkáň složená z buněk uložených těsně vedle sebe (epitel)
erytrocyt (ř. erythros - červený, erythrocytus - červená krvinka) - bezjaderná buňka obsahující červené barvivo
erytropoetin (ř. erythros - červený, ř. poesis - tvoření) - látka povzbuzující tvorbu červených krvinek
eugenika (ř. eugenia - urozenost) - nauka usilující o zlepšení dědičných vlastností lidstva
Eustachova trubice (B. Eustachio 1520 - 1574, lékař papežského dvora) - trubice spojující nosohltan se středoušní dutinou (tuba auditiva)
exkrece (ex - z; kreace - vznik, zrození, stvoření) - vylučování
exkrece (exkretio - vylučování) - vylučování produktu žlázových buněk na povrch těla nebo do dutých orgánů (secretio - sekrece, oddělení, vyměšování)
expirace (expiratio - vydechování) - výdech; pasivní fáze dýchacího cyklu
extenze - natažení, napřímení
externus - vnější; zevní

gamety (ř. gametus - manžel) - zárodečné pohlavní buňky; vajíčka a spermie
ganglion Gasseri (ř. ganglion - nervová uzlina; J. L. Gasser 1505 - 1577, profesor anatomie ve Vídni) - uzlina trojklanného nervu; obdoba míšních uzlin, skládá se z buněk jejichž výběžky tvoří senzitivní vlákna trojklanného nervu
gaster - břicho, žaludek
gastrin (ř. gaster - žaludek) - hormon tvořící se v žaludeční sliznici
gen (ř. genos - rod) - dědičná vloha, jednotka dědičnosti; může mít různé formy – alely a je umístěn na určitém místě chromosomu
genetika (ř. genos - rod) - věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů, o jejich vývoji a původu
genotyp (ř. genos - rod, ř. typos - znak) - soubor genů organismu, ale i genů pro určitou vlastnost nebo znak
glandula sublingualis (sub - pod, lingua - jazyk) podjazyková žláza
glandula submandibularis (sub - pod, mandibula - dolní čelist) - podčelistní žláza
glandula mammaria (glandula - žláza, mamma - prs) - mléčná žláza; žlázový základ prsu
glandula parotis - žláza (gl.), (ř. para - vedle, ř. otos - ucho) - příušní žláza
glandulae vesiculosae (glandula - žláza, vesicula - váček) - žlázy měchýřkovité; párové žlázy připojené k vývodným pohlavním cestám
glie (ř. glia - klih) - podpůrná nervová tkáň zajišťující látkovou výměnu a ochranu nervové tkáně
globulin (globus - koule, globulus - kulička, hrudka) - typ bílkoviny s kulovitým tvarem molekuly; je obsažena v krevní plasmě, v mléce aj.
glomerulum (glomerulus - klubíčko) - klubíčko kapilár v kůře ledvin, kde dochází k filtraci krve (plasmy)
glukokortikoidy (ř. glykys - sladký; ř. kortex - kůra) - hormony produkované kůrou nadledvin; glukokortikoidy zasahují do metabolismu pojiv a potlačují protilátkové reakce
glykemie (ř. glykys - sladký, ř. haima - krev) - hladina cukru v krvi
glykogen (ř. glykys - sladký, ř. gennao - rodím) - složitý cukr, zásobní živina organismu uložená v játrech a v příčně pruhovaných svalech
gonada (ř. gone - semeno) - pohlavní žláza; mužskou pohlavní žlázou jsou varlata; ženskou pohlavní žlázou jsou vaječníky
Graafův folikul (R. Graaf 1641 – 1673, pařížský lékař; folliculus – váček, míšek) – vaječníkový váček obsahující zralé vajíčko (objevil je J. E. Purkyně)
granulocyt basofilní, eosinofilní, neutrofilní (granulum - zrnko, ř. kytos - buňka; basicus - zásaditý, ř. filos - nakloněný, milující; ř. eos - světlo, život; neuter - žádný z obou) - typy bílých krvinek obsahující hrudky barvitelné zásaditými (basofilními), kyselými (eosinofilními) barvivy, nebo se barvící oběma typy histologických barviv
gynekologie (ř. gyné - žena, ř. logos - nauka) - ženské lékařství, věda o ženských pohlavních orgánech, jejich chorobách a léčení
gyrus - závit, zákrut; pruh mozkové tkáně, zřetelně ohraničený proti okolí

haustrace (haustrum - čerpadlo, vědro) - výchlipky (výpuky) stěny tlustého střeva
hematokrit (ř. haima - krev) - hodnota užívaná v hematologii k vyjádření vzájemného poměru mezi množstvím krevní plasmy a tzv. formovanými krevními elementy = krvinkami
hemoglobin (ř. haima - krev, globulin - bílkovina s hrudkovitým povrchem tvaru molekuly) - krevní barvivo
hemorhoidy (ř. haemorroides flebes - krvácející žíly) - rozšířené a často krvácející žíly v oblasti konečníku
Henleova klička (Henle F.G.J. - německý anatom žijící v 19. stol.) - úsek ledvinových kanálků; spojka mezi proximálním a distálním kanálkem
heparin (ř. hepar - játra) - látka typu složitých cukrů, která je přítomna v játrech (ale i v dalších tkáních těla), bránící srážení krve
heredita (lat. hereditas - dědičnost) - dědičnost, přenášení genů z rodičů na potomky
hernie (hernia) - kýla; výhřez orgánů břišní dutiny zpravidla do podkoží krytých vakem pobřišnice
heterozygot (ř. heteros - jiný, ř. zygotu - oplozené vajíčko) - jedinec, který má pro určitý znak nestejné geny
hilus - branka; místo vstupu a výstupu cév, nervů a vývodů orgánů
histologie (ř. histos - tkáň, ř. logos - nauka) - věda o mikroskopické stavbě tkání
homozygot (ř. homos - stejný, zygota - oplozené vajíčko) - jedinec se stejnými geny (alelami) pro určitý znak
hormon (ř. hormao - vzbuzuji, poháním) - látka vylučovaná do vnitřního prostředí a usměrňující činnost tkání a orgánů
hyalinní chrupavka (ř. hyalos - sklo) - sklovitá chrupavka, druh tvrdé chrupavky kryjící kloubní konce
hybrid (ř. hybris - vybočení) - kříženec, potomek rodičů s různým vyjádřením znaku, s různým fenotypem
hyperglykemie (ř. hyper - nad, ř. glykys - sladký, ř. haima - krev) - zvýšené množství cukru v krvi
hypertenze (ř. hyper - nad; ř. teino - napínání) - zvýšený tlak, napětí; v použitém smyslu slova zvýšený krevní tlak
hypofysis cerebri (ř. hypo - pod; ř. fysis - příroda, cerebrum - mozek) - mozkový podvěsek; žláza s vnitřní sekrecí, ve které také "dozrávají" hormony mezimozku a jsou uvolňovány do krevního oběhu
hypoglykemie (ř. hypo - pod, ř. glykys - sladký, ř. haima - krev) - snížená hladina krevního cukru
hypotenze (ř. hypo - pod, ř. teino - napínání) - snížený tlak, podtlak, snížení napětí; v použitém smyslu slova snížení krevního tlaku
hypothalamus (ř. hypo - pod; ř. thalamos - dutina) - spodní část mezimozku kolem třetí mozkové komory; jádra hypothalamu produkují řadu hormonů významně ovlivňujících činnost autonomního (vegetativního) nervstva
hypoxie (ř. hypo - pod, dole, oxigenium - kyslík) - snížení množství kyslíku v organismu; "dušení tkání"

chemoreceptor (ř. chemeia - chemie, recipere - přijímati; receptor - čidlo, přijímač) - čidlo schopné vnímat určitou chemickou látku obsaženou např. v krvi; část buněčné membrány schopné vázat různé látky (hormony, léky, jedy apod.)
choana (ř. choane - nálevka) - otvor, který spojuje dutinu nosní s nosohltanem
chondrocyty (ř. chondros - chrupavka, ř. kytos - buňka) - základní buňky chrupavky
chromatin (ř. chroma - barva) - nápadně se barvící hrudky uvnitř jádra; spiralisované části chromosomů (DNA)
chromosomy (ř. chroma - barva, ř. soma - tělo) - vláknité útvary v jádře složené z DNA a bílkovin; nositelé dědičných informací
chymus (ř. chymos - šťáva) - trávenina; kašovitá, nestrávená potrava vytlačovaná ze žaludku do dvanáctníku

joule - mezinárodní jednotka energie (1 joule - 0, 2389 kcal)

kapilára (capillus - vlas) - vlásečnice; céva jejíž stěnu tvoří pouze tenká vrstva plochých buněk - endotel
karbaminohemoglobin (carboneum - uhlík, ř. haima - krev; globinum - bílkovina) - sloučenina červeného krevního barviva s oxidem uhličitým
karboxihemoglobin (carboneum - uhlík; oxigenium - kyslík, hemoglobinum - krevní barvivo) - sloučenina krevního barviva s oxidem uhelnatým, který touto vazbou znehodnotí hemoglobin pro přenos kyslíku
kardie (ř. kardia - srdce, česlo) - česlo, horní oddíl žaludku navazující na jícen
karyotyp (ř. karyon - jádro, ř. typos - znak) - soubor chromosomů buňky (nebo organismu)
kasein (caseinum, caseus - sýr) - nejdůležitější bílkovina mléka s vysokým obsahem fosforu
katabolismus (ř. kataballo - schazují) označení pro chemické štěpení a okysličování látek; opak anabolismu
kaudální (cauda - ocas) - směrem dolů (k ocasu, kostrči)
klimakterium (ř. klimakter – stupeň) – přechod; období v životě ženy, ve kterém přestávají dozrávat vajíčka a zastavují se menstruační cykly; klimakteriem končí reprodukční úsek života ženy
kolagenní vlákna (ř. kolla - klih, ř. gannaó - tvořím) - druh vazivových vláken charakteristických velkou pevností v tahu; šlachy a kloubní vazy jsou tvořeny svazky kolagenních vláken
kolostrum (colostrum) - vodnatý sekret vylučovaný mléčnou žlázou před porodem a v prvních dnech po porodu (mlezivo)
kompakta (kompactus - hustý, hutný) - plášť kostní diafysy
kontrakce (contractus - smrštěný) - smrštění, stažení, zkrácení svalových vláken vedoucí ke zkrácení celého svalu; aktivní součást svalové funkce
koronární tepny (coronarius - věncový, věnčitý) - věnčité tepny zásobující srdeční sval okysličenou krví
kortikotropin (ř. kortex - kůra, ř. trepo - obracím) - hormon předního laloku hypofýzy, který řídí funkci kůry nadledvin
kraniální (cranium - lebka) - směřující k hlavě, horní
kreatinin - látka chemicky odvozená od kreatinu, což je kyselina důležitá pro průběh biochemických dějů ve svalech
kryptorchismus (ř. kryptos - skrytý, ř. orchis - varle) - zadržení varlat; stav při kterém zůstává varle (-ta) v dutině břišní nebo v tříselném kanálu; varlata nejsou sestouplá v šourku
kurvatura (kurvatus - ohnutý, zakřivený) - zakřivení žaludku
kybernetika (ř. kybernetes - kormidelník, řidič) - věda o řízení a sdělování ve strojích a živých mechanismech
kyfosa (ř. kyfos - křivý) - prohnutí páteře dozadu, shrbení

laktace (lac - mléko, lactatio) – tvorba mléka a jeho vylučování z mléčné žlázy; kojení
lamela (lamella - destička) - plochá destička, tvořící stavební základ rourovitého pláště kosti
Langerhansovy ostrůvky (P. Langerhans 1847 - 1888) - buněčné ostrůvky ve slinivce břišní tvořící hormon inzulín;ostrůvky jsou žlázou s vnitřní sekrecí
lanugo - chmýří, jemné chloupky
laterální (latus - bok) - boční
leukocyt (ř. leukos - bílý, ř. kytos - buňka) - bílá (lépe bezbarvá) krvinka
lig. inquinale - tříselný vaz; dolní zesílený okraj ploché šlachy zevního šikmého svalu
ligamentum - (lig.), pruh, provazec, vaz
lordosa (ř. lordos - prohnutí vpřed) - prohnutí páteře dopředu
lumbální (lumbus - bedro) - bederní; týkající se bederní krajiny
luxace - vymknutí, vykloubení, poranění kloubů, při kterém dochází ke ztrátě kontaktu hlavice a kloubní jamky
lymfocyt (lympha - míza, ř. kytos - buňka) - typ bílé krvinky vznikající v kostní dřeni
lyzosom (ř. lyó - štěpení, ř. soma - tělo) - buněčná organela; váček vyplněný enzymy

m. - viz musculus
Mac Burneyův bod (Mac Burney, americký chirurg) - bod, do kterého se na břišní stěnu promítá začátek červovitého přívěsku
malleolus - kotník; kostní výběžek holenní a lýtkové kosti
Malpighické tělísko (Malpighi M. - papežský lékař a anatom žijící v 17. století v Římě) - ledvinové korové tělísko; glomerulum + Bowmanovo pouzdro - filtrační jednotka kůry ledvin, ve které se tvoří primární moč.
mediální - střední, ležící ve střední poloze
medicína (lat. medicus - lékař) - lékařství, lék
medulla oblongata (medulla - dřeň, oblongatus - prodloužený) - prodloužená mícha; první úsek mozkového kmene
meiosa (ř. meiosis - zmenšení) - redukční dělení, dělení pohlavních buněk, při kterém se redukuje počet chromosomů na polovinu ( na jednu sadu)
meiosa (ř. meiosis - zmenšení) - tzv. redukční dělení pohlavních buněk; zralé pohlavní buňky po proběhlém redukčním dělení mají 23 chromosomů (nezralé pohlavní buňky mají 46 chromosomů)
melanin (ř. melas - černý) - barvivo uložené v kůži, vlasech, oku a chlupech podmiňující jejich barvu
membrana tympani (membrána - blána, ř. tympanon - bubínek) - bubínková membrána
meniscus - (ř. meniskos - kloubní ploténka) - chrupavčitá, poloměsíčitá, nitrokloubní ploténka
menstruační cyklus (ř. men, menos; mensis – měsíc) – pravidelné měsíční změny děložní sliznice, která se připravuje na případné přijetí oplozeného vajíčka
mikce (mikturire - močit) - močení, vyprazdňování močového měchýře
mikrocirkulace (ř. mikros - malý, circulus - kruh, cirkulace - oběh) - úsek oběhu zajišťující výměnu látek mezi krví a tkáněmi.
mikroskopický (ř. mikros - malý, ř. skopeo - pozoruji) - malý, neviditelný pouhým okem
mineralizace (mineralis - nerostného původu) - ukládání anorganických látek do kosti; v obecném smyslu slova, náhrada organických látek látkami anorganickými
mitochondrie (ř. mitos - vlákno, ř. chondros - zrno) - tyčinkovité nebo vláknité buněčné organely zajišťující buněčné dýchání (oxidaci)
mitosa (ř. mitos - vlákno) - nepřímé dělení buněk charakterizované vytvořením dělícího tělíska a zajišťující stejnou genetickou výbavu dceřiných buněk.
molar (mola - mlýn) - dens molaris - " mlecí, stoličkovitý"zub, stolička
morfologie (ř. morfé - podoba, tvar, ř. logos - nauka) - věda o stavbě a tvaru organismů a orgánů
mucin (mucus - hlen) - sliz, vazká hmota; hlen
mucosa (mucus - hlen) - sliznice
mukoperiost (mucus - hlen; mucosa - mebrána, sliznice, ř. periosteon - okostice) - sliznice srůstající přímo s periostem kosti
mutace (lat. mutatio - změna) - změna genetické informace, změna určité formy genu v jinou musculus (m.) biceps brachii – (bi, di – dvě) - dvojhlavý pažní sval
musculus (m.) deltoideus - deltový sval
musculus (m.) glut(a)eus maximus – (glutos – hýždě; maximus – největší) - velký hýžďový sval
musculus (m.) quadriceps femoris – (quattuor – čtyři) - čtyřhlavý stehenní sval
musculus (m.) sternocleidomastoideus - zdvihač hlavy; sval jdoucí od hrudní kosti a klíční kosti k bradavčitému výběžku spánkové kosti
musculus (m.) trapezius - trapezový sval; lichoběžníkový, kápový sval
musculus (m.) triceps brachii – (tri – tři; caput – hlava; brachium – paže) - trojhlavý pažní sval
musculus (m.) triceps surae – (sura – lýtko) - trojhlavý lýtkový sval
myelin (ř.myelos - mícha, dřeň) - tukovitá látka obalující nervová vlákna
myofibrila (ř. mys - sval, ř. fibra - vlákno) - základní kontraktilní jednotka všech typů svalové tkáně
myokard (ř. mys - myos - sval, ř. kardia - srdce) - srdeční svalovina, střední vrstva srdeční stěny
mys, musculus (mus - myš, myška, ř. mys - sval) - sval

nervus (n.) facialis (nervus - nerv, facies - tvář, líce) - lícní nerv; sedmý hlavový nerv inervující mimické svaly
nervus (n.) opticus (nervus - nerv, ř. optikos - oční) - zrakový nerv; druhý hlavový nerv, jehož vlákna začínají v sítnici oka
nervus (n.) trigeminus (nervus - nerv, trigeminus - trojí, trojitý, trojklaný nerv; pátý hlavový nerv senzitivně inervující kůži obličeje a sliznice většiny dutin a orgánů hlavy
nervus (n.) vagus (nervus - nerv, vagus - bloudivý) - bloudivý nerv; desátý hlavový nerv obsahující motorická vlákna pro hladkou svalovinu orgánů hlavy, krku, dutiny hrudní a převážnou část břišní dutiny
nasopharynx (nasus - nos, pharynx - hltan) - nosohltan; úsek hltanu, do kterého ústí nosní dutina
nausea (ř.) - mořská nemoc, pocit nevolnosti a nucení ke zvracení
nefron (ř. nephros - ledvina) - glomerulum + Bowmanovo pouzdo + ledvinové kanálky; funkční a stavební jednotka ledvin
nervus vagus - bloudivý nerv, desátý hlavový nerv přivádějící k hladké svalovině cév a k orgánům krku, hrudníku a břicha parasympatická vlákna
neuron (ř. neuron - nerv) - základní stavební a funkční jednotka nervové tkáně; nervová buňka se svými výběžky
nerví (nn.) olfactorii (nn. - nervi, olfactus - čich) - čichové nervy; první hlavový nerv inervuje čichové pole v nosní dutině
nodi lymphatici (nodus - uzel, uzlík, lympha - míza) mízní uzliny
noradrenalin - látka uvolňovaná na zakončení sympatiku (mediátor sympatiku); také hormon vznikající ve dřeni nadledvin

obstipace (obstipatio) - zácpa
oposice (oppositio - převrácení) - postavení proti; postavení palce proti ostatním prstům
orbita - očnice, oční důlek
organismus (ř. organos - ústrojí) - živý jedinec, jehož tělo je složeno z orgánů (dříve "ústrojenec")
os coccygis (ř. kokcyx - kostrč) - kost kostrční; kostrč
os coxae (kyčel) - přeneseně pánevní kost
os frontale (frons - čelo) - čelní kost
os ilium (ř. eileos - klička střevní; iliacus - kyčelní, týkající se slabin) - kyčelní kost
os ischii (ř. ischión - kyčel) - sedací kost
os occipitale (occiput - týl) - týlní kost
os parietale (paries - stěna, temeno) - temenní kost
os pubis (pubes - chmýří, klín, chlupy) - stydká kost
os sphenoidale (ř. sfén - klín) - klínová kost
os temporale (tempora - spánky, skráně) - spánková kost
os zygomaticum (ř. zygon - jařmo) - jařmová kost, lícní kost
osifikace (os - kost, facere - dělati, činiti) - vznik kostní tkáně z vazivového nebo chrupavčitého modelu
osmóza (ř. osmos - popud) - pronikání tekutiny přes polopropustné blány oddělující různě husté roztoky; průnik obvykle vede k vyrovnání hustot oddělených roztoků
ossein (os, 2.p. ossis - kost) - organická složka kosti obsahující kostní kolagenní vlákna a mezibuněčnou hmotu
osteocyt (os - kost, ř. kytos - buňka) - kostní buňka
oxidace - okysličování, přívod kyslíku; obecně zvyšování oxidačního stupně
oxihemoglobin (oxigenium - kyslík, hemoglobinum - červené krevní barvivo) - sloučenina krevního barviva s kyslíkem, okysličené krevní barvivo

pancreas (ř. pan - všechen, ř. kreas - maso) - slinivka břišní
papilla Vateri (A. Vater 1684 - 1751) - bradavka Vaterova; místo vyústění žlučovodu do dvanáctníku
parasympatikus (ř. para - proti, odchylný; sympaticus - orgánové nervstvo) - část orgánového (autonomního) nervového systému, který inervuje hladké svalstvo cév a orgánů; na zakončení parasympatických nervových vláken se uvolňuje acetylcholin
parasympatikus (ř. para - proti, sympaticus - sympatický) - část autonomního nervstva
patella - čéška; kůstka ve šlaše čtyřhlavého svalu
pathologie (ř. pathos - útrapa, choroba, ř. logos - nauka) - věda o chorobných změnách a chorobných pochodech v organismu
pediatrie (ř. pais - dítě, ř. iatreia - léčení) - nauka o chorobách dětí, jejich předcházení a léčení; dětské lékařství
pelvis renalis (pelvis - pánev; ren - ledvina) - ledvinová pánvička ležící v hilu ledviny
pepsin (ř. pepsin - trávení) - enzym žaludeční šťávy štěpící bílkoviny
perichondrium (ř. peri - kolem, ř. chondros - chrupavka) - vazivový obal chrupavky
perikard (ř. peri - kolem, ř. kardia - srdce - osrdečník, vazivový obal srdce přecházející na povrch srdeční svaloviny jako tenký list vaziva, epikard
periodontium (peri - kolem; ř. odus - zub) - výstelka zubního lůžka; ozubice
peristaltika (ř. peristalticos - stahující) - rytmické smršťování svalstva trubicovitých orgánů
peritoneum (ř. peritonainon - napjaté kolem) - pobřišnice
pia mater (pius - zbožný, mater - matka; název vznikl chybným překladem z arabštiny) - omozečnice; vnitřní obal mozku a míchy; pavučnice a omozečnice tvoří tzv. měkké mozkové pleny
pilus - chlup nebo vlas; obvykle je název vyhrazen pro drobnější chlupy roztroušené po těle
pleura (ř.) - pohrudnice, blána tvořená plochými buňkami, která pokrývá plíce a vystýlá hrudní dutinu
plexus brachialis (plexus - pleteň, brachium - paže) - nervová pažní pleteň; z pleteně vznikají všechny motorické i senzitivní nervy horní končetiny
plexus lumbalis (plexus - pleteň, lumbus - bedro) - nervová bederní pleteň; z pleteně vznikají nervy pro stěnu břišní a pro svaly na přední straně stehna
plexus sacralis (plexus - pleteň, sacer - svatý, křížový) - nervová křížová pleteň; z pleteně vzniká mj. sedací nerv inervující většinu svalů dolní končetiny
pons Varoli ( pons = most; C. Varolio 1542 - 1575, profesor anatomie v Bologni) - Varolův most; část mozkového kmene spojující levou a pravou hemisféru
porta - průchod, branka; brána jaterní; místo vstupu cév a výstupu žlučovodů
premolar (prae - před; molaris - stolička) zub před stoličkou; třenový zub
pronace (pronatio) - vtáčení; otáčivý pohyb ruky a předloktí palcem dolů (stejné i u nohy)
prostata - předstojná žláza; žláza pod močovým měchýřem, kterou probíhá močová trubice
proximální - blíže k trupu
psychologie (ř. psyche - duše, ř. logos - nauka) - věda o duševní činnosti, o způsobu myšlení
ptyalin (ř. ptyalon - slina) - enzym slin, který štěpí škrob
puberta (pubes - chmýří, chlupy, klín) - období dospívání
puberta (pubes - chmýří, ochlupení) - věk dospívání a pohlavního dozrávání
pylorus (ř. pyloros - vrátník) - koncová část žaludku před dvanáctníkem; vrátník

radius - tyčka, paprsek; vřetenní kost
rasa (franc. la race - plemeno) - lidská rasa je skupina lidí s podobnými tělesnými vlastnostmi; dnes dochází k postupnému zániku "čistých" ras vzájemným mísením (lépe je užívat pojmu plemeno)
receptor - přijímač podnětů (informací); čidlo
receptor - přijímač, čidlo; orgán k přijímaní vzruchů vnějšího prostředí nebo z nitra organismu
receptor (recipio - přijímám) - čidlo, vnímavý ústroj; orgán schopný přijímat podněty z okolí nebo z nitra organismu
recesivní (lat. recesivus - sahající zpět) - vloha, jejíž projev je jinou (dominantní) vlohou potlačen; přeneseně znak, který se projeví jen u homozygota
rectum (rectus - přímý) - konečník
redukce - uvedení zpět (do původního stavu); pochod spojený s odnímáním kyslíku; obecně snižování oxidačního stupně
reflex (reflexus - ohnutí) - nervový děj; odpověď organismu na podráždění čidla; reflex se projevuje změnou činnosti nebo vzbuzením činnosti nějakého orgánu (efektoru)
regenerace (lat. regeneratio - obnova) - nahrazení ztracené nebo poškozené tkáně rovnocennou tkání
regenerace (regeneratio - obnovení) - nahrazení, obnovení zničené nebo poškozené tkáně funkčně rovnocenou tkání
regionální uzliny (regio - oblast, krajina) - mízní uzliny, přes které odtéká míza z určité oblasti těla, např. ze skupiny orgánů nebo z končetiny
regulace (regulatio - řízení) regulací nazýváme proces, který směřuje k dosažení určitého cíle; vzájemné sladění jednotlivých funkcí; přizpůsobení funkcí organismu měnícím se podmínkám
rehabilitace (rehabilitatio) - obnovení původního stavu, náprava, snaha vrátit nemocného do původního fyzického a duševního stavu
relaxace - ochablost, uvolnění svalů
retikulární vlákna (reticulum - síťka) - tenká, síťovitě propletená vazivová vlákna
retikulární formace (reticulum - síťka, formatio - útvar) - buněčná vrstva ležící uvnitř mozkového kmene; skupiny buněk formace vytvářejí centra řídící základní životní funkce (dýchací centrum; centrum pro řízení srdeční činnosti aj.)
retroperitoneum (retro - za) - za peritoneem, prostor s orgány ležícími za peritoneální dutinou
rotace (rotatio) - otáčení, otáčivý pohyb kolem dlouhé osy

sagitální (sagitta - šíp) - předozadní; rovina kolmá k čelní rovině
sakrální (sacrum - kříž) - křížový, týkající se křížové krajiny
scrotum - šourek; kožený vak ve kterém jsou uložena varlata; má stavbu obdobnou jako břišní stěna
serosa (sérum - tekutina) - tenká, blanitá výstelka pohrudniční a pobřišnicové dutiny
Schwannovy buňky (T. Schwann 1810 - 1882, německý přírodovědec, fyziolog, jeden z autorů buněčné teorie) - ploché buňky, které tvoří zevní nervovou pochvu
skaleny (mm. scaleni) - šikmé (kloněné) krční svaly
skelet (sceleton - kostra) - úplná kostra
sociologie (lat. socius - druh, ř. logos - nauka) - věda o lidské společnosti a vztazích mezi lidmi
spermatogenese (ř. sperma - semeno, ř. genesis - vznik) - vývoj mužských pohlavních buněk
spinální ganglia (spina - páteř, ř. ganglion - nervová uzlina) - míšní uzliny; nakupeniny nervových buněk, jejichž výběžky tvoří senzitivní vlákna míšních nervů
spirometr (spirae - dýchání, ř. metria - měření) - "dechoměr", přístroj na měření objemu vydechovaného a vdechovaného vzduchu
spongiosa (spongia - houba) - trámčina, tkáň houbovitého vzhledu vyplňující kostní trámce (hlavice) a povrch dřeňové dutiny
superficialis - povrchový, vrchní
supinace (supinatio) - otáčení končetiny směrem od palce - dlaní nahoru (dopředu) ; u nohy otáčení zevním okrajem dolů
sutura - steh, šev; přeneseně i sešití rány
Sylviův kanálek (F. Sylvius 1614 - 1667, lékař v Amsterodamu) - kanálek spojující třetí a čtvrtou mozkovou komoru
symfysa (ř. symfysis - spona) - stydká spona; druh pevného spojení obou kostí
sympatikus - orgánové nervstvo, na jehož zakončeních se uvolňuje noradrenalin
sympatikus - sympatický, "příjemný", také živý - plný života; část autonomního nervstva
syndesmosa (ř. syndesmos - spojení) - spojení kostí vazivem
synchondrosa (ř. syn - spolu; ř. chondros - chrupavka) - spojení kosti chrupavkou
synostosa (ř. syn - spolu; os - kost) - spojení kostní tkání (nepohyblivé, pevné spojení, kostní srůst)
systola (ř. systole - stah) - stažení, kontrakce srdeční svaloviny; doba, kdy je smrštěním svaloviny předsíně nebo komory krev vypuzována do velkého nebo malého oběhu

tendo (tendere - napínati) - šlacha
thorax (ř. thorax - hrudní pancíř) - hrudník
tonsila pharyngea (tonsilla - mandle; pharynx - hltan) - hltanová mandle; nakupení mízní tkáně v podslizničním vazivu hltanu
tonsilla - mandle; nakupení mízní tkáně
torr - jednotka tlaku odpovídajícímu tlaku 1 milimetru rtuťového sloupce
trachea (ř. trachea - průdušnice) - průdušnice, vzdušnice; trubice, kterou proudí vzduch z hrtanu do plicních průdušek
trochanter (ř. trochao - točím se) - chocholík; výběžek na stehenní kosti
trombocyt (ř. thrombos - krevní sraženina, ř. kytos - buňka) - krevní destička; úlomky zvláštních buněk kostní dřeně, které cirkulují v krvi a jsou nositeli řady látek navozujících krevní srážení
tromboplastin (ř. thrombos - krevní sraženina, ř. plasmo - tvořím) - látka, obsažená převážně v krevních destičkách, která zahajuje proces krevního srážení
trypsin (tryo - rozmělňuji, psin - konec názvu pepsin) - enzym slinivky břišní štěpící bílkoviny
tuba uterina (tuba – trubka, trubice; uterus – děloha) – vejcovod, trubice spojující povrch vaječníků s dutinou dělohy
tubulus - rourka, trubice, kanálek

ultrafialové záření (ultra - nad, přes obvyklou míru) - záření, jehož vlnová délka je kratší než viditelné fialové světlo; neviditelná složka slunečního záření
ultramikroskopie (lat. ultra - přes, ř. mikros - malý, ř. skopeo - pozoruji) - věda studující stavbu tkání a buněk v elektronovém mikroskopu se zvětšením až 250 000 x a rozlišovací schopností 1 - 2 nanometrů.
unguis - nehet
ureter (ř. ureter - močovod) - močovod, trubice spojující ledvinovou pánvičku s močovým měchýřem

v. basilica (ř. basilicos - královský) - žíla probíhající v podkoží na malíkové straně předloktí a paže
vena (v.) cava (cavus - dutý) - dutá žíla; horní a dolní dutou žílou je přiváděna odkysličená krev do pravé srdeční síně
vena (v.) portae (porta - brána, průchod) - vrátnicová žíla (vrátnice); žíla přivádějící krev především ze stěny orgánů trávicího systému do jater
vena (v.) saphena (z arabštiny „al safenós“ - skrytý, neprosvítající) - žíla dolní končetiny probíhající v podkoží na vnitřním okraji bérce a stehna (velká safena) a v ose bérce (malá safena)
varix - vakovité rozšíření žil vznikající ochabnutím slabé žilní stěny, žilní výdutě - městky; tzv. "křečové žíly"
vas afferens (vas - céva. nádoba; afferens, aferentní - přívodní) - přívodná céva; céva, kterou do glomerulu přitéká krev
vas efferens (vas - céva; efferens, eferentní - odvodný) - odvodná céva; céva odvádějící přefiltrovanou krev z glomerulu
vegetativní nervy (vegetare - oživovati, vegetativní = udržující život a růst nezávisle na vůli) - útrobní nervy (označované také názvem autonomní nervy) zajišťují především inervaci hladké svaloviny (dělí se na vlákna parasympatická a sympatická)
vegetativní (vegetare - oživovati) - udržující život, růst, funkci bez závislosti na vůli; týká se činnosti orgánového, autonomního (vegetativního) nervstva, které nepodléhá naší vůli (autonomus, ř. autos - sám, ř. nomos - zákon - samovolný, spontánní)
vena - žíla; trubice odvádějící odkysličenou, žilní krev z tkání těla k srdci; venula - zdrobnělina, "žilka"
vena portae - vrátnicová žíla; vrátnice
ventilace (ventilatio - větrání) - výměna vzduchu v dýchacích cestách a v plicích
ventrální (venter - břicho) - břišní, ležící vpředu
ventriculus - žaludek; komora, dutina
vertebra - obratel
vesica fellea (felleus - žlučový) - žlučový měchýř; žlučník
vesica urinaria (vesica - měchýř, ř. uron - moč) - močový měchýř; dutý svalový orgán ve kterém se shromažďuje moč přitékající močovody
villus - výrůstek sliznice, klk, chumáč, vlas
vomer - rádlo, radličná kost

SLOVNÍK