Obecnou vlastností živé hmoty je stažlivost, kontraktibilita. Tato vlastnost je vystupňována u svalové tkáně, která svoji stažlivostí generuje pohyb.
U obratlovců existují čtyři typy svalové tkáně, lišící se stavbou, funkcí, lokalizací a typem řízení:
- Orgánová, hladká svalovina (svalovina stěny trubicovitých orgánů a cév). Základní stavební jednotkou tohoto typu svalové tkáně je svalová buňka. Kontrakce je vyvolávána podněty vedenými autonomními vlákny, hormony nebo mechanickými podněty (např. protažením).
- Kosterní, příčně pruhovaná svalovina (svalovina převážně začínající a upínající se na kostře a svalovina ve stěně některých trubicovitých orgánů). Základní stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno. Kontrakci vyvolávají podněty vedené míšními nebo některými hlavovými nervy.
- Srdeční, příčně pruhovaná svalovina (svalovina srdeční stěny a tzv. excitomotorického – převodního srdečního systému). Základní stavební jednotkou je svalová buňka, obsahující příčně pruhovaná vlákna. Buňky srdeční svaloviny vytvářejí prostorově uspořádanou trámčitou strukturu. Kontrakce je automatická, vyvolávaná iontovými přesuny.
- Nespecifický kontraktilní systém (kontraktilní systém endotelových a myoepitelových buněk). Základní stavební jednotkou jsou endotelové buňky cévní stěny a myoepitelové buňky žláz, tj. nesvalové elementy, které ve své cytoplazmě obsahují smrštitelná vlákna. Kontrakci vyvolávají obdobné stimuly jako u hladké svaloviny.