Sval se při kontrakci zkracuje o 30–40 % své délky. Má-li sval paralelní úpravu vláken, má při 30 % zkrácení větší délku zdvihu, ale menší sílu. Kontrakce se totiž účastní méně svalových vláken. Proto se svaly s paralelní texturou obvykle upínají dále od osy kloubu.

Zpeřené svaly mají menší délku zdvihu, ale větší sílu. Při téže délce a šířce má zpeřený sval více vláken (větší fyziologický průřez–viz dále) a obvykle se upíná blíže k ose kloubu.

Významným ukazatelem svalové funkce je maximální svalová síla (MVC–Maximal Voluntary Contraction).

Posoudit, resp. změřit svalovou sílu je nesnadné, a získané výsledky je nutné hodnotit velmi opatrně. Z anatomického hlediska závisí svalová síla nařadě faktorech:

1. Svalová síla závisí na počtu svalových vláken. Čím je ve svalu více vláken, tím větší sílu může sval vyvinout. Svalové vlákno je silné asi jako vlas. Ve svalu, který odtahuje (abdukuje) malíček ruky je asi 50 000 vláken, které obsahují cca 1 miliardu myofibril! Počet vláken svalu lze určit pomocí tzv. fyziologického průřezu svalu.

Fyziologický průřez svalu je součtem příčných průřezů všemi vlákny daného svalu. Přímé měření fyziologického průřezu (FP) je velmi nesnadné a při použití technik CT a NMR nesmírně nákladné.
K odhadu se používá Weberův vzorec FP=W/L, kde W = hmotnost svalu a L = střední délka svalu. (Pokud jsou tyto hodnoty pro jednotlivé svaly průkazným způsobem zpracovány, budou uvedeny ve speciální části učebnice.)

2. Síla svalu závisí na jeho délce. Zcela obecně lze říci, že čím delší je sval, tím větší sílu je obvykle schopen vyvinout. Je nutné ovšem uvést, že délka jednotlivých svalů v závislosti na výšce těla, typologické a rasové příslušnosti a pohlavních rozdílech, je zpracována zcela nedostatečně. Téměř úplně chybí i věrohodné údaje o poměrných délkách svalových bříšek a šlach.
3. Síla svalu je závislá na počtu aktivovaných motorických jednotek. Motorická jednotka (MJ) je skupina svalových vláken inervovaných jedním motorickým vláknem, tzv. alfa motoneuronem. Motorické jednotky jsou u jednotlivých svalů různě velké, ale obecně platí, že ve svalu se nikdy neaktivují všechny jednotky najednou a nábor jednotek jde „napříč svaly“, tj.nemusí respektovat anatomické členění svalu a může „nabírat“ i různý počet "bílých" a "červených" jednotek. Jednotky jsou také ve svalu disperzně rozptýleny, a i proto se mohou jednotlivé části svalu chovat poměrně samostatně.
4. Svalová síla je výsledkem působení elastické složky svalu a šlachy. Silové působení v místě úponu šlachy není výsledkem pouhé kontrakce vyvolané interakcí molekul aktinu a myozinu, ale je i důsledkem napětí elastických složek svalu a šlachy. Elastická síla roste nelineárně a její přírůstek je největší při maximálním protažení svalu. Z velmi stručného výčtu hlavních anatomických parametrů určujících svalovou sílu je zřejmé, že přesně určit nebo vyšetřit sílu svalu je velmi obtížné.

Svalová síla se nejčastěji vyšetřuje pomocí tzv. svalového testu. Svalový test, tak jak je dnes rozpracován, slouží především k vyšetření jednotlivých svalů, svalových skupin a pohybových stereotypů. (Jeho výkladem a praktickým nácvikem se zabývají specializované obory medicíny.)

K měření svalové síly se užívají různé typy dynamometrů, které ovšem testují celé svalové skupiny. Je třeba si uvědomit, že testovat jediný sval nebo cvičit jediný sval je téměř nemožné, ale hlavně zbytečné.

Popis tzv. „funkce svalu“ je proto určitá didaktická zkratka, jejíž znalost je ovšem předpokladem analýzy konkrétního pohybu. O určitý syntetický pohled na pohyb se pokoušejí navazující speciální kapitoly učebnice. (Viz dále.)

Hlavním projevem aktivní činnosti svalu je jeho zkrácení.