V kineziologii studujeme pohyb – jeho rozsah, stabilitu, sílu, způsoby řízení atd.

Pohyb je změna polohy vyvolaná silou

Síla je vždy vázána na hmotu. Silou na sebe působí dvě tělesa, která jsou buď ve vzájemném kontaktu nebo na sebe působí silovým polem (elektrickým, magnetickým, gravitačním).

Lidské tělo je trojrozměrné těleso. Těleso s bohatě a proměnlivě členěným povrchem a se vzájemně pohyblivými články. Analyzovat pohyb těla, znamená analyzovat působení sil na tělo jako celek a působení sil na jeho jednotlivé články.

Na tělo působí tři síly: gravitace, síla svalů a tzv. „třetí“ síla (nárazy, deformační síly apod.).

Při rozboru jejich působení se neobejdeme bez základních pojmů mechaniky: gravitace, těžiště, těžnice, síly a stability.

Nejvšeobecnější silou, která na tělo působí, je zemská tíže, gravitace.

Gravitace působí na celé tělo i na každou jeho část – na každý segment těla. Veškeré naše pohyby (neuvažujeme-li pohyb v kosmickém prostoru) se dějí buď ve směru gravitačního působení země (tzv. gravitační pohyby), nebo proti působení gravitačních sil (tzv. antigravitační pohyby). Tzv. pohyby „s vyloučením gravitace“ prováděné v horizontální rovině, jsou hovorovým a nesprávným označením pro pohyby, které jsou samozřejmě prováděny také pod vlivem zemských gravitačních sil.

Při všech pohybových aktivitách se kromě svalové síly uplatňuje i gravitační síla. Gravitace se z kineziologického hlediska projevuje různě:

1. brzdí nebo podporuje určitý typ pohybu – např. pohyb proti působení gravitačních sil je bržděn a naopak;
2. ovlivňuje postavení těla – v podstatě nás nutí k zaujetí nejstabilnější polohy, a
3. minimalizuje své působení při provádění pohybů v horizontální rovině.

Výchozí pozicí pro většinu našich pohybových aktivit je stoj nebo sed – tj. typicky antigravitační postavení těla i jeho článků. Obě výchozí pozice proto vyžadují vysokou aktivitu tzv. antigravitačních svalů, které dovolují zaujetí a stabilitu příslušné polohy. Antigravitační svaly patří do velké skupiny posturálních svalů.

Postura pohyb předchází a po provedení pohybu se posturální systém snaží dosaženou polohu udržet. Tzv. posturální program je zcela základním „software“ pohybových funkcí“. Posturální svaly zabezpečující vzpřímenou polohu těla nebo sed, jsou jen jednou částí bohatě strukturovaného programu postury.

Pro zajištění posturálního programu mají sice základní význam především osové struktury těla (páteř, zádové a břišní svaly atd.), ale velká část posturálních pohybových aktivit má globální charakter, tzn., že se v procesu postury aktivují i struktury pohybového systému pletenců a končetin. Integrující roli v zajištění postury má periferní a centrální nervový systém.

Antigravitačně, tj. také posturálně, se prezentuje i plasticita vazivových struktur páteře a kyčelních kloubů, pružnost meziobratlových disků a adheze kloubních ploch. Antigravitační je i arteficiální, trojbodová opora těla. (Chůze o holi, o berli apod.)

Protože silovému působení gravitace je vystaven každý hmotný prvek tělesa (každý článek těla), sčítají se tyto síly a výsledná síla působí z určitého bodu (směrem do středu Země), kterému říkáme těžiště. Každé těleso se chová tak, jako by gravitace působila vždy pouze v jeho těžišti.

Lidské tělo je článkované a segmentované těleso. To znamená, že při každé změně polohy končetiny, hlavy nebo trupu (např. při chůzi), se mění nejen poloha těžiště příslušného segmentu, ale i poloha těžiště celého těla.

1. Těžiště těla není stabilní, jeho poloha se mění podle pohybu jeho částí. Je-li tělo v základní anatomické poloze, leží těžiště ve střední čáře ve výši S2 – S3, asi 4–6 cm před přední plochou obratlových těl. U žen je těžiště těla níže (větší hmotnost dolní poloviny těla) než u muže.
2. Těžiště horní končetiny leží ve středu loketního kloubu. Předloktí s rukou má těžiště na hranici distální a střední třetiny délky předloktí; těžiště ruky leží v hlavici druhé záprstní kosti.
3. Těžiště dolní končetiny je 6–10 cm nad štěrbinou kolenního kloubu. Těžiště bérce a nohy je ve střední třetině délky bérce a noha má těžiště na vnitřním okraji, mezi člunkovou a druhou klínovou kostí.
4. Těžiště trupu a hlavy se promítá na přední plochu těla jedenáctého hrudního obratle. Samotná hlava má těžiště na předním okraji tureckého sedla a trup na předním obvodu těla L1.