Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy kineziologie
4. Kineziologie osového orgánu
4.2.1. Nosné a pasivně fixační komponenty segmentu
Obr. 4. 1.

Nosné pilíře osového orgánu.




  1. obratlová těla,meziobratlové destičky
  2. báze obratlových oblouků
  3. meziobratlové kloubní výběžky
Obr. 4.2. Atlas a axis Obr. 4.3. Zátěž a pohyb v křížokyčelním spojení Obr. 4.4. Vazivové spoje páteře

Nosnou komponentou pohybového segmentu jsou obratle. Většina obratlů se skládá z těla, oblouku a výběžků.

Hlavními nosnými prvky jsou obratlová těla. Z biomechanického hlediska je tělo obratle soustava dvou typů kostí: spongiózní a kompaktní. Kompaktní část obratle přenáší 45–75 % vertikálního zatížení působícího na obratel a spongiózní část nese zbývající zatížení. Mezi jednotlivými úseky páteře jsou z hlediska mechanické odolnosti obratlových těl velké rozdíly. Hlavní zatížení nesou masivní těla bederních obratlů a těla dolních hrudních obratlů. Obecně platí, že pevnost těla obratle na tlak působící v osovém směru je pět až sedmkrát větší než pevnost na tlak působící v bočném nebo předozadním směru. Je také vysoká korelace mezi „hustotou“ obratlového těla a jeho mechanickou odolností. Redukce a přestavba spongiózy (osteoporóza) pak výrazně snižují mechanickou odolnost obratlových těl.

Nejzatíženějším segmentem páteře je segment L5/S1, kde se na malé styčné ploše koncentruje zatížení dané mj. hmotností celé horní poloviny těla. Zatížení se zde týká všech struktur segmentu, a bude proto ještě dále charakterizováno. Pokud jde o skelet tohoto páteřního segmentu, snáší asi 15% deformaci a jeho pevnost v tlaku dosahuje až 7,0 kPa.

Oblouk obratle má především ochrannou – protektivní funkci a je místem začátku páteřních vazů, které dotvářejí a uzavírají páteřní kanál s míchou a kořeny míšních nervů.

Obratlové výběžky mají dvojí funkční uplatnění: kloubní výběžky jsou součástí meziobratlových kloubů; příčné a trnové výběžky slouží jako místa začátku vazů fixujících obratle a zádových svalů zajišťujících pohyblivost páteře.

Specifické postavení – a tomu i odpovídající stavbu, mají první dva krční obratle a pět křížových obratlů srůstajících v křížovou kost.

Atlas

Nosič, atlas je obratel mající tvar subtilního kostěného prstýnku. Nemá tělo.

Atlas je transmisní obratel na jehož horní kloubní plochy naléhají kloubní hrboly týlní kosti. Atlas je proto součástí jak horního tak dolního týlního spojení. (Viz dále.)

Čepovec

Čepovec, axis má vzhled běžného krčního obratle, ale je masivnější než třetí krční obratel. Z jeho těla vybíhá různě dlouhý zub, na kterém je prstenčitý atlas navlečen. (Viz obr.4.2.).

Čepovec je součástí dolního týlního kloubu, který spolu s horním týlním kloubem vytváří jakýsi kardanový závěs hlavy. (Viz dále.) Čepovec je ve srovnání s ostatními krčními obratli mohutný obratel, nesoucí poměrně velkou hmotnost hlavy (cca 2,5 kg).

Atlas = transmise;
axis = kardan

Křížová kost
Křížová kost, os sacrum je původně složená z pěti samostatných křížových obratlů (S1– S5), které postupně osifikují a srůstají v jedinou kost.

Křížová kost je nepohyblivou součástí páteře a zároveň je i součástí kostry pánve. Prostřednictvím křížové kosti dochází k přenosu a rozložení zatížení trupu, hlavy a horních končetin do kostry pánevního kruhu a k přenosu zatížení na dolní končetiny (křížokyčelní kloub).

Křížová kost, kostra pánve a kyčelní klouby tvoří podpěrný systém, jehož jednotlivé články tlumí a přenášejí nejen zatížení horní poloviny těla, ale působí také v opačném směru - při přenosu sil z dolních končetin na osový skelet. Křížová kost má v tomto systému funkci tzv. „klenáku“– architektonického prvku, který se vsazuje do vrcholku zděné klenby, kterou uzavírá a svazuje.

Vazivové spoje na páteři

Nosné komponenty pohybových segmentů páteře – obratle, jsou fixovány vazy a svaly. Vazivové spoje jsou pasivní částí nosné komponenty hybného segmentu. Z anatomického hlediska rozlišujeme na páteři dlouhé a krátké vazy, přičemž na fixaci segmentů se účastní oba typy vazů. K dlouhým vazům patří přední a zadní podélný vaz, a mezi krátké vazy řadíme vazy spojující oblouky a trnové výběžky sousedních obratlů.

Přední podélný vaz (lig. longitudinale anterius) běží po přední ploše obratlových těl – od předního oblouku atlasu až na přední plochu křížové kosti.

Přední podélný vaz svazuje a zpevňuje prakticky celou páteř. Napíná se při retroflexi (záklonu) a brání ventrálnímu vysunutí meziobratlových destiček.

Zadní podélný vaz (lig. longitudinale posterius) jde po přední stěně páteřního kanálu – od týlní až na křížovou kost.

Zadní podélný vaz – podobně jako přední vaz – zpevňuje páteř. Napíná se při anteflexi (předklonu) a brání dorzálnímu vysunutí meziobratlových destiček do páteřního kanálu. Tato zábrana v pohybu meziobratlových destiček je vlastně zadním podélným vazem nejhůře zajištěna v bederním úseku páteře, kde je vaz nejužší.

Anatomická úprava zadního podélného vazu tak představuje v bederních segmentech páteře určitý „locus minoris resistentiae“. V bederním úseku jsou přitom destičky nejčastěji postiženy chorobnými změnami a například 62 % výhřezů destičkových jader je lokalizováno právě v bederních segmentech páteře.

Žluté vazy (ligg. flava, ligg. interarcualia) jsou vazivové snopce spojující oblouky sousedních obratlů a uzavírající páteřní kanál.

Žluté vazy stabilizují pohybové segmenty páteře při anteflexi (předklonu), kdy se napínají a svojí pružností umožňují opětný návrat segmentu do vzpřímené polohy.

Mezitrnové vazy (ligg. interspinalia) spojují trnové výběžky obratlů.

Funkce interspinálních vazů je poněkud jiná, než funkce žlutých vazů. Vazy jsou tvořeny převážně kolagenními vlákny, která mají podstatně nižší pružnost než elastická vlákna žlutých vazů. Interspinální vazy proto výrazně omezují rozevírání trnových výběžků. Při anteflexi páteře (předklonu) se napínají a svým tahem tak předklon omezují. Jde o tzv. „posturální vazy“, které svým napětím napřimují pohybové segmenty páteře. Pokračováním mezitrnových vazů je tzv. šíjový vaz (lig. nuchae) napomáhající fixaci hlavy ve vzpřímené poloze.

Předešlá Následující Predešlá Následující
Návod
Úvod
Kapitola 1
1.4. Testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Analýza pohybu
2.2. Stabilita těla
2.3. Svalové síly – páky
2.4. Funkční třídění svalů
2.5. Souhrn kapitoly
2.6. Testy znalostí
Kapitola 3
3.1. Obecné principy řízení motoriky
3.3. Mozkový kmen
3.4. Mozeček
3.5. Thalamus
3.6. Bazální ganglia
3.8. Souhrn kapitoly
3.9. Testy znalostí
Kapitola 4
4.1. Osový orgán
4.3. Pohyblivost páteře
4.4. Sektory páteře
4.5. Stabilita páteře
4.6. Souhrn kapitoly
4.7. Testy znalostí
Kapitola 5
5.1. Hrudník – základní pojmy
5.2. Funkční anatomie hrudníku
5.3. Kinetika hrudníku
5.4. Dýchací svaly
5.5. Kineziologie břišní stěny
5.6. Souhrn kapitoly
5.7. Testy znalostí
Kapitola 6
6.1. Stavební plán
6.6. Souhrn kapitoly
6.7. Testy znalostí
Kapitola 7
7.1. Stavební plán
7.6. Souhrn kapitoly
7.7. Testy znalostí
Obsah