Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy kineziologie
4. Kineziologie osového orgánu
4.4. Sektory páteře

V úvodní kapitole byl axiální systém charakterizován jako subsystém posturálního celku, ke kterému patří i oblast pánve a dolních končetin. Axiální systém můžeme chápat i jako část pohybové soustavy zajišťující stabilitu a pohyb trupu.

Skupina segmentů = páteřní sektor

Jako základní – převážně funkční prvek axiálního systému, jsme analyzovali pohybový segment, především jeho jednotlivé skladebné komponenty. Skupiny segmentů tvoří vyšší funkční jednotky – páteřní sektory. Anatomické členění páteře se tedy nekryje s funkčním pojetím sektorů.

Sektory páteře - přehled
Sektory páteře nejsou sice tak přesně definované jako anatomické úseky páteře - překrývají se, ale lépe vystihují pohybové možnosti axiálního systému. Z funkčního hlediska pak vypadá členění páteře takto:
ANATOMICKÉ ČLENĚNÍ SEKTOR ROZSAH
KRČNÍ PÁTEŘ
(vertebrae cervicales,C1–C7)
horní krční sektor
(kraniocervikální sektor)
dolní krční sektor
(cervikothorakální sektor)
týlní kost + C1–C3

C3–Th4-5
HRUDNÍ PÁTEŘ
(vertebrae thoracicae,Th1–Th12)
horní hrudní sektor
(cervikothorakální sektor,„horní hrudník“)
dolní hrudní sektor
(„dolní hrudník“)
C6–Th7

Th6–L2
BEDERNÍ PÁTEŘ
(vertebrae lumbales, L1–L5)
horní bederní sektor
dolní bederní sektor
Th12–L3

L3–S1

Existence jednotlivých i když ne zcela striktně oddělených sektorů páteře, má nejen funkční, ale i značný praktický význam. Narušené funkční vztahy mezi jednotlivými sektory se totiž promítají do příznaků poruch, které v souvisejících oblastech vznikají.

Horní krční sektor

Horní krční sektor zahrnuje oblast lebeční báze se všemi spoji lebky a osového skeletu, čelistní klouby a celou mechaniku žvýkání. Sektor je dominantním a řídícím článkem celého axiálního systému těla. Z horního krčního sektoru jsou zbývající části axiálního systému řízeny, ovlivňovány a aktivovány.

Podle dnešních znalostí probíhá aktivace axiálního systému asi takto:
  1. Sledovaný objekt je fixován zrakem a pokud se pohybuje, je nejdříve sledován pohybem očí a následně i pohybem hlavy. Pohyb hlavy startuje především pohyb v atlantookcipitálním kloubu a postupně i pohyb v meziobratlových kloubech. Celý mechanizmus lze popsat příměrem: „ oči táhnou hlavu, hlava horní krční oddíl a celý axiální systém“. Vlastním iniciačním momentem je podráždění proprioreceptorů v kloubních pouzdrech meziobratlových spojů a zřejmě i proprioreceptorů svalů příslušné skupiny.
  2. K aktivaci axiálního systému není vždy nutný pohyb očí. Postačí drobný pohyb v atlantoaxiálním skloubení nebo jen pohyb spojů C2/C3 a celý systém je také aktivován – včetně flekčních pohybů pánve (změny těžiště) a aktivace svalových skupin dolních končetin, zahrnujících i změny tvaru nožní klenby.

Horní krční sektor má sice nepřímý, ale o nic méně významný vztah k některým strukturám centrálního nervového systému zasahujícím do řízení motorických funkcí, především k tzv. vestibulárním jádrům prodloužené míchy a k mozečku. Tento vztah je zčásti zprostředkován i cévním zásobením útvarů v zadní lebeční jámě. Páteřní tepna (a. vertebralis), která prochází otvory v příčných výběžcích krčních obratlů je vlastně anatomickou součástí atlantookcipitálního spojení. Je velmi citlivá na postavení všech komponent horního krčního sektoru. Autonomní nervové pleteně (sympatikus) ve stěně tepny jsou ohybem cévy drážděny a horní krční sektor tak svým pohybem ovlivňuje prokrvení útvarů zadní lebeční jámy.

Dolní krční sektor

Dolní krční sektor páteře má bezprostřední vztah k funkci hrudních pletenců a k funkci horních končetin. Nejporuchovějším místem sektoru je lokalita C3 a C5/C6. Tedy přechodové segmenty různě pohyblivých oddílů axiálního systému. Dolní krční sektor má vztah k inervaci horní končetiny (pažní pleteň), inervaci dýchacích svalů (mezižeberní svaly, bránice), k cévnímu zásobení míchy a prostřednictvím míšních nervů i k autonomní inervaci řady orgánů.

Horní hrudní sektor

Do oblasti horního hrudního sektoru se mohou promítat poruchy některých hrudních a břišních orgánů: srdce, plic, žaludku, žlučníku a jater.

Dolní hrudní sektor

Dolní hrudní sektor postihuje oblast dolní hrudní apertury, která má bezprostřední vztah k bránici, a tedy i k dýchacím funkcím. (Viz kineziologie hrudníku a břicha.) Do dolního hrudního sektoru se promítají i chorobné procesy z některých orgánů především ledvin a slinivky břišní.

Horní bederní sektor

Horní bederní sektor souvisí nejen s funkcí dolního dýchacího sektoru (břišní dýchání), ale promítají se do něho i poruchy dolních břišních orgánů a orgánů z horních etáží pánve. Přechodným segmentem je L3, který představuje i funkční předěl mezi účinkem svalů upínajících se na skelet hrudníku a svalů jdoucích k pánvi.

Dolní bederní sektor

Dolní bederní sektor je průsečíkem dráždění vycházejícího z kyčelních kloubů, z oblasti orgánů malé pánve, pánevního dna, ale i ze svalstva, které začíná na kostře pánve a upíná se na stehenní, resp. bércové kosti (tzv. pelvifemorální a ischiokrurární svaly). Horní i dolní bederní sektor mají z hlediska inervace a cirkulace výrazný vztah k dolním končetinám. Inervační poruchy mají proto tendenci k šíření bolesti do dolních končetin s následnými funkčními poruchámi svalového systému končetin. Běžný je především tzv. lumboischiadický syndrom. V mechanizmu cirkulačních poruch se uplatňují především žilní pleteně uložené pod zadním podélným vazem páteře. Flexe obou bederních sektorů (hluboké předklony) tyto pleteně silně stlačují a následné uvolnění, provázené jejich opětovnou náplní, umožňuje jejich vyklenutí do páteřního kanálu provázené drážděním kořenů míšních nervů.

Předešlá Následující
Návod
Úvod
Kapitola 1
1.4. Testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Analýza pohybu
2.2. Stabilita těla
2.3. Svalové síly – páky
2.4. Funkční třídění svalů
2.5. Souhrn kapitoly
2.6. Testy znalostí
Kapitola 3
3.1. Obecné principy řízení motoriky
3.3. Mozkový kmen
3.4. Mozeček
3.5. Thalamus
3.6. Bazální ganglia
3.8. Souhrn kapitoly
3.9. Testy znalostí
Kapitola 4
4.1. Osový orgán
4.3. Pohyblivost páteře
4.4. Sektory páteře
4.5. Stabilita páteře
4.6. Souhrn kapitoly
4.7. Testy znalostí
Kapitola 5
5.1. Hrudník – základní pojmy
5.2. Funkční anatomie hrudníku
5.3. Kinetika hrudníku
5.4. Dýchací svaly
5.5. Kineziologie břišní stěny
5.6. Souhrn kapitoly
5.7. Testy znalostí
Kapitola 6
6.1. Stavební plán
6.6. Souhrn kapitoly
6.7. Testy znalostí
Kapitola 7
7.1. Stavební plán
7.6. Souhrn kapitoly
7.7. Testy znalostí
Obsah