1. vytváří elastickou pevnou a prostornou schránku pro srdce, plíce, velké cévy, jícen a další orgány uložené v mezihrudí;
2. pohyblivé složky skeletu tvoří rigidní oporu pro svaly zabezpečující dýchací pohyby i při současných pohybech hrudní páteře.

Kostru hrudníku tvoří dvanáct hrudních obratlů, dvanáct párů žeber a hrudní kost. Tyto kosti – vzájemně spojené vazy, chrupavkami a klouby, ohraničují spolu se svaly hrudní dutinu. Hrudní dutina je bránicí oddělena od břišní dutiny a komunikuje s prostory a útvary na krku.

Kostra hrudníku má tvar ventrodorzálně oploštělého komolého kužele, se širší základnou obrácenou dolů a s páteří prominující dovnitř dutiny.

Tvar hrudníku ovlivňuje především průběh (sklon) žeber a jejich zakřivení. Oploštění, boční vyklenutí a prominence páteře vzniká až po narození – postupně s napřimováním těla a chůzí. Novorozenec má kuželovitý tvar hrudníku s téměř kruhovým tvarem průřezu. V dospělosti jsou běžné dlouhé tvary hrudníku (tzv. astenické), charakterizované výrazným předozadním oploštěním, svěšenými žebry a úzkými mezižeberními prostory. Tento typ hrudníku se vyznačuje poměrně značným rozdílem délky obvodu hrudníku při vdechu a výdechu, tj. značnými dýchacímu exkurzemi a poměrně dobrou ventilační výkonností. Opakem astenického hrudníku je soudkovitý hrudník. Pro soudkovitý hrudník jsou typická horizontálně probíhající žebra se širokými mezižeberními prostory. Hrudník je jakoby v trvalém inspiračním postavení a má malou ventilační výkonnost.