Břišní stěnu tvoří: zevní a vnitřní šikmý břišní sval, příčný břišní sval, přímý břišní sval a čtvercový bederní sval. (Viz obr. 4.11., 4.12. a 4.13.).
Břišní svaly jsou rozepjaty mezi dolním obvodem hrudníku a horním okrajem pánve. Jde o ploché (deskovité) a široké svaly, které se podílejí na tvorbě břišní stěny, účastní se kinetiky páteře, tvorby břišního lisu a dýchání.
Přímý břišní sval, m. rectus abdominis je sval uložený jako dlouhý a plochý pás, vpředu při střední čáře trupu.
Sval stahuje žebra dolů (jde o výdechový sval) a předklání trup. Při fixaci trupu zdvihá pánev a zmenšuje tak pánevní sklon; „vyhlazuje“ bederní lordózu. Přímý břišní sval se podílí na vytváření břišního lisu, tj. tlaku svalů břišní stěny na nitrobřišní orgány.
Břišní lis je důležitým faktorem pro udržování polohy břišních orgánů v jejich anatomické poloze. Tlak na stěny dutých orgánů umožňuje také jejich vyprazdňování. Břišní lis se uplatňuje i při kašli a kýchání.
Svalová kontrakce břišních svalů je v těchto případech kombinována uzávěrem některých odstavců dýchacích cest, čímž se výrazně zvyšuje tlak a rychlost proudícího vzduchu.
Boční břišní stěnu tvoří tři zdánlivě homogenní deskovité svaly, které jsou sice souborně označovány jako „svaly břišní stěny“, ale jejich funkční uplatnění je velmi individuální – jde totiž o funkčně poměrně samostatné svalové jednotky.
Zevní šikmý břišní sval, m. obliquus externus abdominis je velmi rozsáhlý plochý sval ležící na povrchu boční břišní stěny.
Hlavní funkcí zevního šikmého břišního svalu je flexe páteře a zdvíhání pánve. Při oboustranné kontrakci je synergistou přímého břišního svalu. Při jednostranné kontrakci svalu dochází k rotaci trupu na opačnou stranu. Sval je součástí břišního lisu.
Vnitřní šikmý břišní sval, m. obliquus internus abdominis je hlouběji uložený plochý sval, s opačným průběhem svalových snopců než zevní šikmý břišní sval.
Svalové snopce oddělující se a vstupující do tříselného kanálu nazýváme, spolu s obdobnými snopci příčného břišního svalu zdvihač varlete (m. cremaster). Sval se u muže upíná na semenný provazec a svojí kontrakcí reguluje polohu varlete (termoregulace). U ženy jde o několik bezvýznamných svalových snopců, které se fixují na oblý děložní vaz.
Funkčně je vnitřní šikmý sval synergistou zevního šikmého svalu opačné strany. Při jednostranné kontrakci, společně se zevním šikmým svalem opačné strany, rotuje trup na tutéž stranu.
Šikmé břišní svaly tvoří v břišní stěně jakousi „šněrovačku“, která při smrštění svalů stahuje v pase stěnu trupu do tvaru písmene X. Šlšitá vlákna zevního šikmého svalu jedné strany totiž přecházejí mezi vlákna vnitřního šikmého svalu druhé strany a naopak. Vzniká tak „škrtící pás“ připomínající svojí funkcí právě šněrovačku. Oba šikmé břišní svaly jsou proto i významné výdechové svaly.
Příčný břišní sval, m. transversus abdominis je nejhlouběji uložený sval břišní stěny.
Příčný sval se účastní především vzniku břišního lisu a výdechu. Při jednostranné kontrakci rotuje trup. Dolní okraj svalu kontroluje v oblasti tříselného kanálu napětí břišní stěny.
Původní funkční postavení svalů břišní stěny, tj. svalů sloužících lokomoci si do určité míry zachovává pouze čtvercový bederní sval, který bezprostředně ovládá vzájemnou polohu žeber, páteře a pánve.
Čtvercový bederní sval (m. quadratus lumborum) je plochý, čtyřúhelníkovitý sval uložený po stranách páteře.
Při jednostranné aktivaci svalu dochází k úklonu páteře. Oboustranná svalová kontrakce vyvolává extenzi bederní páteře a fixaci dvanáctého žebra. Zpevnění dolního úseku osového skeletu je totiž nezbytné pro navazující kontrolovanou fixaci bránice. Čtvercový bederní sval tak nastavuje prostřednictvím bederní páteře přesný stupeň relaxace bránice, který je nezbytný pro pomalý a přesně dávkovaný výdech při řeči a zpěvu.
